Univerzita Palackého v Olomouci

Pedagogická fakulta

ELEMENTÁRNÍ
HUDEBNÍ TEORIE II
Pavel Režný

Olomouc 2005
Oponenti: PaedDr. Lena Pulchertová
Mgr. Simona Feitová
Mgr. Jiljí Hloch

Publikace byla vydána s podporou Rozvojových programů MŠMT ČR

na rok 2004.

Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou správnost odpovídá

autor. Rozmnožování a šíření jen se svolením SCV PdF UP
a Vydavatelství UP v Olomouci.

1. vydání

© Pavel Režný, 2005

ISBN 80-244-1098-2
 3

Obsah

Předmluva ..................................................................................................5
Vysvětlivky k ikonám ....................................................................................7

2. Harmonie .................................................................................................9
2.1 Hlavní a vedlejší harmonické funkce ................................................9
2.2 Přehled hlavních a vedlejších akordů v tóninách dur a v moll ........10
2.3 Přísné spojení příbuzných akordů....................................................11
2.4 Spoj nepříbuzných akordů ...............................................................12
2.5 Čtyřhlasá úprava akordů ..................................................................13
2.6 Doprovody písní podle akordických značek ...................................13

3. Základy taktování .................................................................................17

3.1 Základní prvky taktování .................................................................17
3.1.1 Postoj .....................................................................................17
3.1.2 Příprava a nástup ....................................................................18
3.2 Dirigentská gesta, jejich grafické znázornění
a praktické provedení .......................................................................19
3.2.1 Takt dvoudobý ........................................................................20
3.2.2 Takt třídobý ............................................................................21
3.2.3 Takt čtyřdobý..........................................................................21
3.2.4 Takt šestidobý .........................................................................23
3.3 Dělení gesta .....................................................................................23
3.4 Slučování dob ..................................................................................25
3.5 Taktování dynamiky ........................................................................27
3.6 Předtaktí ...........................................................................................27
3.7 Závěry ..............................................................................................28
Vysvětlivky pro taktovací schémata ........................................................31

Použité zdroje ..............................................................................................32

Odborný profil autora...................................................................................33
 5

Předmluva

Předkládaný učební text vychází vstříc potřebám studentů učitelství pro

I. stupeň základní školy v prezenčním i kombinovaném studiu. Vyžádala si
ho relativně obtížná dosažitelnost vhodné literatury. Ta obvykle řeší detailně
určitou problematiku: např. hudební nauku, nauku o harmonii atd., ale pro
začátečníka představuje jistý problém. Jak se orientovat v daném textu, co je
podstatné a co ne? Díky několikaleté zkušenosti z výuky této disciplíny mohu
dnes nejen studentům výše uvedeného oboru (začátečníkům i pokročilejším),
ale i dalším zájemcům o základní orientaci v oblasti všeobecné hudební nauky,
nabídnout stručný souhrn toho nejpodstatnějšího.
Díl věnovaný harmonii má za cíl pouze seznámení se základními kroky.
Je nutnou teoretickou přípravou pro praktické použití při doprovodech písní
v hodinách hudební výchovy na základní škole. Závěrečná část, která se za-
bývá základy taktovací techniky, nabízí schémata s komentářem pro jejich
provádění.
Čas na zvládnutí jednotlivých úkolů a požadavků je dán individuální úrovní
schopností a dovedností jednotlivců, není možné ho proto nějak konkretizovat.
Každou praktickou dovednost získáme třeba krátkým (10 min.), ale pravi-
delným cvičením. Platí to stejně o spojování akordů při doprovodech písní
jako o taktování. Cílem je zmechanizovat „prvoplánové činnosti“ (prstoklady,
správné tónové složení akordů, vhodné taktovací schéma) a soustředit se potom
spíše na aspekty týkající se výrazu a provedení (přednes, agogika).

Přeji posluchačům při studiu hodně zdaru.

Děkuji za posouzení i cenné připomínky recenzentům.

Mgr. Jiljí Hlochovi.

PaedDr. Leně Pulchertové

Mgr. Simoně Feitové

 7

Vysvětlivky k ikonám

Průvodce studiem
Prostřednictvím průvodce studiem k Vám promlouvá autor textu. V průběhu
četby vás upozorňuje na důležité pasáže, nabízí metodickou pomoc a nebo
předává důležitou informaci ke studiu.

Příklad
Příklad objasňuje probírané učivo, případně propojuje získané znalosti s ukáz-
kou jejich praktické aplikace.

Úkoly
Pod ikonou úkoly najdete dva druhy úkolů. Buď Vás autor vybídne k tomu,
abyste se nad nějakou otázkou zamysleli a uvedli svůj vlastní názor na polo-
ženou otázku, nebo Vám zadá úkol, kterým prověřuje Vaše získané znalosti.
Správné řešení zpravidla najdete přímo v textu nebo v klíči na konci kapi-
toly.

Pro zájemce
Část pro zájemce je určená těm z Vás, kteří máte zájem o hlubší studium dané
problematiky. Najdete zde i odkazy na doplňující literaturu. Pasáže i úkoly
jsou zcela dobrovolné.

Klíč
Zde si můžete zkontrolovat správnost své odpovědi na konkrétní úkol nebo zde
najdete řešení konkrétního testu. Nenajdete zde databázi správných odpovědí
na všechny úkoly a testy v textu!

Shrnutí
Ve shrnutí si zopakujete klíčové body probírané látky. Zjistíte, co je pokládáno
za důležité. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste učivo
špatně pochopili, vraťte se na příslušnou pasáž v textu. Shrnutí Vám poskytuje
rychlou korekci!

Kontrolní otázky a úkoly

Prověřují, do jaké míry jste pochopili text, zapamatovali si podstatné informace
a zda je dokážete aplikovat při řešení problémů. Najdete je na konci každé ka-
pitoly. Pečlivě si je promyslete. Odpovědi můžete najít ve více či méně skryté
formě přímo v textu. Někdy jsou tyto otázky řešeny na tutoriálech. V případě
nejasností se obraťte na svého tutora.

Pojmy k zapamatování
Najdete je na konci kapitoly. Jde o klíčová slova kapitoly, která byste měli být
schopni vysvětlit. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste nejprve vypl-
nit bez nahlédnutí do textu! Teprve pak srovnejte s příslušnými formulacemi
autora. Pojmy slouží nejen k Vaší kontrole toho, co jste se naučili, ale můžete
je velmi efektivně využít při závěrečném opakování před testem!
 9

2. HARMONIE

2.1 Hlavní a vedlejší harmonické funkce

CÍLE
Na následujících stránkách získáte stručný návod, jakým způsobem tvořit
a používat akordy pro harmonizaci a doprovody písní, zadávání tóniny apod.

Průvodce studiem
Pro praktické doprovody nestačí pouze doprovod s využitím dvou nebo
tří harmonických funkcí (T, D). Jedinečnost každé písně je možné zvýraznit
i bohatší harmonizací s využitím nejen hlavních, ale i vedlejších akordů a mi-
motonálních dominant. Oč se jedná a jaké je efektivní použití těchto akordů,
to je náplní následující kapitoly.

Každý tón stupnice má své zvláštní postavení a označení. Na každém stupni

také můžeme postavit akord. Hlavní stupně a akordy se nacházejí na I., IV.
a V. stupni, mají tyto označení: T-tónika, S-subdominanta, D-dominanta.

Příklad

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

T S D
tónika subdominanta
dominanta

Tyto tři hlavní akordy reprezentují hlavní harmonické funkce (T, S, D), které
jsou základem harmonizace písní. Akordy postavené na ostatních stupních
patří mezi vedlejší harmonické funkce. V durové tónině jsou hlavní akordy
dur a vedlejší moll (s výjimkou akordu na VII. stupni), v mollové tónině je
tomu naopak, hlavní akordy jsou mollové a vedlejší durové (P! dominantní
akord se i v moll používá durový – dominantní tercie = VII.stupeň a ten se
v harmonické moll i melodické moll zvyšuje).
V každé tónině existuje jediná tonální dominanta (na V. stupni). Dominanty
ke všem ostatním akordům, které můžeme vytvořit, označujeme jako domi-
nanty mimotonální.

Příklad
Např. v C dur

C7 F D G

MD S MD D
10 Elementární hudební teorie II

Vztahy D7-T jsou dobře patrné ze sledu mimotonálních dominant.

Příklad
C As7 Des A7 D B7 Es H7 E C7 F Cis7

T MD7– T MD7– T MD7– T MD7– T MD7– T MD7 –

Fis D7 G Es7 As E7 A F7 B Fis7 H G7 C

T MD7– T MD7 – T MD7– T MD7 – T MD7 – T MD7– T

Úkoly
• Naučte se hrát na klavíru předchozí sled mimotonálních dominant, nejdříve
pouze pravou rukou a posléze oběma.

Klíč
Veškerou kontrolu provádějte sluchem – poslechem

2.2 Přehled hlavních a vedlejších akordů

v tóninách dur a v moll

Příklad

DUR

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

T S D
Dur moll moll Dur Dur moll zm.
 Harmonie 11

PŘIROZENÁ MOLL

I II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

T S D
moll zm. Dur moll moll Dur Dur moll

HARMONICKÁ MOLL

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

T S D
moll zm. zv moll Dur Dur zm. moll

MELODICKÁ MOLL

I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

T S D
moll moll zv Dur Dur zm. zm. moll

2.3 Přísné spojení příbuzných akordů

CÍLE
Naučíme se spojovat akordy podle daných pravidel, tj. co nejjednodušším
způsobem a zároveň správně, aby výsledný spoj i dobře zněl. Je třeba se touto
činností zabývat průběžně, abychom ji postupně zdokonalovali.
Vztahy mezi souzvuky se zabývá nauka o harmonii. Dva akordy mohou
být spojeny volně – oba akordy nemají žádný společný tón – nebo přísně (oba
akordy mají alespoň jeden společný tón). Při přísném spojení (oba akordy mají
alespoň jeden společný tón) se tento společný tón zadrží a ostatní tóny jsou
vedeny nejkratším směrem do nového akordu. Hlavní akordy jsou kvintově
příbuzné.

Příklad

C F C G C

T S T D T
12 Elementární hudební teorie II

D G D A D

T S T D T

Tónika Sled hlavních akordů, které zřetelně charakterizují tóninu (např. v závěru
skladby), v pořadí T-S-D-T ( T-S-D7-T) se nazývá úplná kadence. Tonika (T)
tedy působí jako závěr.

Pro zájemce
– závěr autentický: D-T
– závěr plagální: S-T
– závěr klamný: např. D-VI. (místo očekávané toniky)

(KOFROŇ J.: Učebnice harmonie. SNKLHU, Praha: 6. vydání 1981)

Příklad

D G A7 D

T S D7 T

2.4 Spoj nepříbuzných akordů

Příklad

F G A H Es F

C F G C

T S D T

Při spoji akordů na sousedních stupních (např.S-D) postupují vrchní hlasy

protipohybem k basu. V klasické harmonii se považuje postup v paralelních
oktávách a kvintách za nevhodný (na rozdíl od soudobé hudby). V rozvodu
D7-T vedeme tercii dominantního septakordu (VII. stupeň = citlivý tón) nahoru
a septimu téhož akordu dolů. Citlivý tón se nezdvojuje!
 Harmonie 13

2.5 Čtyřhlasá úprava akordů

CÍLE
Při doprovodech písní se naučíme využívat nejen trojhlasu, ale i čtyřhlasé
úpravy akordů. Ty mohou být při některých stylizacích doprovodu zvukově
výhodnější.

Ve čtyřhlasé úpravě vycházíme z trojhlasu, k němuž stačí doplnit bas.

Nejčastěji budeme zdvojovat primu, tj. základní tón akordu.

Příklad

A D E7 A

T S D7 T

Es As B7 Es

T S D7 T

2.6 Doprovody písní podle akordických značek

CÍLE
Následující problematika zahrnuje „zhodnocení“ toho, co jsme se naučili
doposud. Dovednost správně přečíst a dokázat pohotově zahrát doprovod
podle akordových značek je z pohledu učitele hudební výchovy naprosto nej-
důležitější.
14 Elementární hudební teorie II

Při notaci písní ve zpěvnících se obvykle uvádí melodická linka a akordic-

ký doprovod je vypsán pomocí akordických značek. Ustálilo se následující
používání akordových značek. Durové akordy se píší velkým písmenem (A
= A dur), mollové akordy malým písmenem (nebo velkým s příponou –mi)
– d moll = d = Dmi. Číslice nebo písmeno uvádí potřebný tvar akordu (C6, A7,
Cdim. …). Jestliže je akord postaven na zvýšeném nebo sníženém tónu, píše se
B, As, Cis nebo připojíme za písmeno příslušnou posuvku (B, A,C).
! V tomto systému pak B = H dur a B = B dur

Příklad

C D E

C6 A7 Cdim. Fis (F) B (B)

d g c7maj fis a c7
Dmi Gmi Cmi7maj Fmi Ami Cmi7

Není-li doprovod vypsán ani v akordických značkách, můžeme tento do-

provod improvizovat. Vycházíme přitom z kadence tvořené hlavními akordy,
které můžeme rozšířit o akordy vedlejší. Snažíme se též funkčně využívat
mimotonálních dominant. Neméně důležitou složkou, která se podílí na celko-
vém příznivém výsledku, jsou pak doprovodné figurace v adekvátní nástrojové
stylizaci (klavírní, kytarové …).

Melodické ozdoby

Příklad

příraz

trylek
 Harmonie 15

nátryl

náraz

obal

Na každém stupni stupnice můžeme postavit akord. Hlavní stupně a akordy

se nacházejí na I., IV. a V. stupni, mají tyto označení: T-tónika, S-subdominanta,
D-dominanta. Tyto tři hlavní akordy reprezentují hlavní harmonické funkce,
které jsou základem harmonizace písní. Akordy postavené na ostatních stupních
patří mezi vedlejší harmonické funkce. V durové tónině jsou hlavní akordy dur
a vedlejší moll (s výjimkou akordu na VII.stupni), v mollové tónině je tomu
naopak, hlavní akordy jsou mollové a vedlejší durové (dominantní akord se
i v moll používá durový). V každé tónině existuje jediná tonální dominanta
(na V. stupni). Dominanty ke všem ostatním akordům, které můžeme vytvořit,
označujeme jako dominanty mimotonální.
Dva akordy mohou být spojeny volně nebo přísně . Při přísném spojení (oba
akordy mají alespoň jeden společný tón) se tento společný tón zadrží a ostatní
tóny jsou vedeny nejkratším směrem do nového akordu. Hlavní akordy jsou
kvintově příbuzné.
Sled hlavních akordů, které zřetelně charakterizují tóninu v pořadí T-S-D-T
( T-S-D7-T) se nazývá úplná kadence. Při spoji akordů na sousedních stupních
(např.S-D) postupují vrchní hlasy protipohybem k basu. Ve čtyřhlasé úpravě
vycházíme z trojhlasu, k němuž stačí doplnit bas. Nejčastěji budeme zdvojovat
primu, tj. základní tón akordu.
Při notaci písní ve zpěvnících se obvykle uvádí melodická linka a akordický
doprovod je vypsán pomocí akordických značek. Durové akordy se píší vel-
kým písmenem (A = A dur), mollové akordy malým písmenem (nebo velkým
s příponou –mi) – d moll = d = Dmi. Číslice nebo písmeno uvádí potřebný
tvar akordu (C6, A7, Cdim. …). Jestliže je akord postaven na zvýšeném nebo
sníženém tónu, píše se B, As, Cis nebo připojíme za písmeno příslušnou po-
suvku (B, A ,C).

Kontrolní otázky a úkoly

• Všechny harmonické spoje zahrajte na klavír!
• Naučte se hrát harmonické kadence v tóninách do 4 křížků a 4 bé.
• Pro procvičení vezměte Zpěvník pro 1. stupeň ZŠ, vyberte se 20 písní v růz-
ném taktu, tempu, se zastoupením dur i moll a vybrané písně si zahrejte
a zazpívejte s hraným doprovodem podle udaných akordových značek.
16 Elementární hudební teorie II

Klíč
Výslednou znějící podobu kontrolujte sluchem – poslechem.

Pojmy k zapamatování
Tónika
Subdominanta
Dominanta
Tonální dominanta
Mimotonální dominanta
Sled mimotonálních dominant
Hlavní a vedlejší akordy v dur a v moll
Přísné spojení akordů
Volné spojení akordů
Spoj nepříbuzných akordů
Čtyřhlasá úprava akordů
Akordické značky
Melodické ozdoby
 17

3. Základy taktování

3.1 Základní prvky taktování

CÍLE
Pro Vaši potřebu je nezbytné zvládnout alespoň v jednodušší podobě základy
pro řízení zpěvu a písní. Znamená to osvojit si taktovací schémata a způsoby
ukazování dalších prvků (dynamika, nástupy hlasů, začátek a konec písně
a další).

3.1.1 Postoj

Základní postoj bývá udáván různě. Nejčastěji je to mírný stoj rozkroč-

ný, jedna noha mírně vpřed. Postoj má být klidný, ale ne strnulý. Musí totiž
umožňovat přirozené půlobraty na jednu či druhou stranu bez přešlapování
nebo úkroků. Těžiště projevu je soustředěno především do obou paží. Jejich
pohyby je možno doplnit mírnými pohyby hlavou a mimikou obličeje. Ta má
při řízení sborů specifický význam, pohyby rtů např. navozujeme správnou
artikulaci. Obě ruce předpažíme do výše spodní části hrudníku mírně šikmo od
těla, loket svírá tupý úhel, takže nevyčnívá, ani není přitisknut k tělu. Všechny
klouby jsou volné, držení hlavy a celého těla nenucené. Ruka je natočena tak,
že kloub ukazováčku je nejvýš a dlaň mírně zvednuta (jakoby připravena chytit
míček). Prsty tvoří tzv. špetku. Při následujícím taktování se postavení rukou
zachovává (nejméně po dobu základního taktovacího výcviku) Zachování
kloubu ukazováčku jako nejvyššího bodu hřbetu ruky i při pohybu do stran
bývá častým problémem u začátečníků. Ti ruku obvykle vytáčejí do strany
– „vyšívají“ – např. ve druhé době třídobého taktu. Používáme klidné a pevné
(nikoliv toporné) zápěstí. Chybou je i příliš uvolněné „měkkýšovité“ zápěstí.
Vztažené paže jsou výchozím postavením pro provádění taktovacích pohybů.
Těch se podle potřeby zúčastňuje buď celá paže, nebo jen předloktí, nebo pouze
zápěstí. Pohyby mohou být spojité, vláčné, oddělované, lámané … Jejich tvar
a velikost se řídí tempem skladby, agogickými změnami, dynamikou, výrazem,
rytmikou (Skladby lyrické x skladby rytmické, energické ) a v neposlední řadě
i druhem a hudební vyspělostí řízeného tělesa. Taktovací výcvik se provádí
oběma rukama. Levá ruka koná stejné pohyby jako pravá v zrcadlovém poměru
podle taktovacích schémat. Po bezpečném zvládnutí taktovacích schémat se
přistoupí k modelaci pohybů na základě charakteru skladby, tempa a dynami-
ky – pozor na stereotypní pohybovou jednotvárnost. Už od začátku je třeba
diferencovat pohyby pravé a levé ruky. Pravá ruka je vedoucí, udává tempo
i takt. Levá ruka má rozmanitější úkoly – Zjednodušeně lze mluvit o tom, že
levá ruka je „umělec“ a pravá ruka „dělník“. Podporuje pravici při taktování na
exponovaných místech, změnách tempa a dynamiky, může samostatně dávat
nástupy, zjasňovat nebo ztemňovat hlasovou barvu atd.
18 Elementární hudební teorie II

3.1.2 Příprava a nástup

Než dá dirigent ruce nahoru, což je signál, že je vše připraveno, musí se

přesvědčit pohledem, zda tomu tak skutečně je. Kromě zklidnění musí být po-
hledy všech zpěváků upřeny na něho. Jakmile vztáhne paže a zaujme výchozí
postavení, znamená to bezprostřední začátek. Z tohoto postavení se provádí tzv.
přípravný pohyb, zdvih, dirigentské předtaktí. Jedná se o pohyb nebo pohyby
před nástupem. Aby zvuk zazněl v době, kdy má, musí mít zpěvák čas a pro-
stor na nádech a zklidnění, hráč na smyčcový nástroj čas na nasazení smyčce,
hráč na dechový nástroj místo na nádech a nasazení atp. Vycházíme z daného
taktovacího schématu a přípravný pohyb je tak veden směrem doby bezpro-
středně předcházející. Nemusí tedy směřovat vždy šikmým obloukem vzhůru,
ale může vycházet i do strany nebo jinak. Podle toho je nutné upravit i výchozí
postavení a polohu paží. Přípravný pohyb je už součástí taktování! Neudává
tedy jen přesný nástup, ale i tempo, dynamiku a výraz skladby. Tempo určuje
velikost a rychlost přípravného gesta. Proto si dirigent musí již při zaujmutí
výchozího postavení tempo a dynamiku jasně představit. Všechny pohyby
musí být maximálně funkční, jednoduché a nevyumělkované. Přípravný pohyb
bývá doplněn jemným pokynutím hlavou a nabádavým pohledem. Ukončený
přípravný pohyb potom přechází ve vlastní nástup, kdy už má zaznít tón. Bod,
v němž dochází ke změně směru se nazývá bod obratu. Pokud skladba začíná
na první taktovou dobu, jde přípravný pohyb šikmo nahoru a po dosažení bodu
obratu švihem dolů, kde se odrazí tak, jak je patrno z grafického znázornění:

Příklad

1 výchozí postavení ruky

2 přípravný pohyb
3 bod obratu
4 nástup
5 bod odrazu
6 odraz
 Základy taktování 19

Gesto, které vyjadřuje těžkou první taktovou dobu, je ve všech typech taktů
obdobné. Je odvozeno z přirozeného pohybu, jehož podstatou je švih dolů.
Probíhá rychleji než v daném tempu odpovídá taktové době. Tento nadehnaný
čas se vyrovnává odrazem. Odraz je směřován obvykle opačným směrem než
kam půjde následující taktová doba. U skladby rytmické je gesto ostré, vytvoří
špičku, u lyrické skladby je gesto vláčnější:

Příklad

3.2 Dirigentská gesta, jejich grafické znázornění

a praktické provedení
CÍLE
Každý takt má své taktovací schéma. Grafické znázornění pouze schema-
ticky ukazuje průběh taktovacích pohybů, skutečné provedení je složitější.
Ve všech taktovacích schématech směřuje první doba dolů a poslední nahoru.
První doba je nejvýraznější. Provedení taktovacího schématu je pak v zásadě
dvojí:
− ostře, rytmicky se zastavovanými pohyby
− kantilénově, lyricky, s vláčnými, zaoblenými a spojitými pohyby
20 Elementární hudební teorie II

3.2.1 Takt dvoudobý

Nejjednodušší takt složený z jedné doby těžké (přízvučné) a jedné lehké

(nepřízvučné). Patří sem např.:  alla breve takt (dvoupůlový), 2/4, 2/8

Příklad

Rytmický způsob – A já sám, dycky sám

Kantilénový způsob – Dú Valaši, dú

Při velmi lyrické melodii při slabší dynamice se může schéma zešikmit:

Příklad

Dívča, dívča
 Základy taktování 21

3.2.2 Takt třídobý

Třídobý takt je tvořen jednou dobou těžkou a dvěma dobami lehkými.

Např.: 3/4, 3/8 nebo 3/16.
První doba jde dolů, druhá ven a třetí šikmo nahoru zpět. Při taktování
jsou ruce vzdáleny zhruba decimetr. Pozor na překřížení rukou a taktovacích
schémat. Každá ruka pracuje ve svém obdélníkovém prostoru.

Příklad

Rytmický způsob Tovačov, Tovačov

Kantilénový způsob Rostó, rostó, rostó

3.2.3 Takt čtyřdobý

Čtyřdobý takt patří mezi takty složené. Hlavní důraz je opět na první době,
vedlejší na době třetí.
Patří sem např. tyto takty: 4/4, C, 4/8

Při taktování vedeme první dobu s větší vzdáleností rukou od sebe. Aby se
odraz první doby zřetelně lišil od následující druhé doby je dobré odraz vy-
chýlit nepatrně vně. Pohyb na druhou je méně výrazný, švih na třetí podtrhuje
22 Elementární hudební teorie II

vedlejší akcent a čvrtá doba je opět zdvihem k další první době. První doba
dolů, druhá dovnitř, třetí ven a čtvrtá šikmo nahoru.

Příklad

Rytmický způsob – Pod Prešpurkem kraj Dunaja

Kantilénový způsob – Vyletěla holubička

 Základy taktování 23

3.2.4 Takt šestidobý

Jde opět o takt složený. Může mít členění na 3+3 nebo 2+2+2. Dbáme na
to, aby první doba byla co nejzřetelnější a nejvýraznější.

Příklad

Dělení 3 + 3

Dělení 2+2+2

3.3 Dělení gesta

CÍLE
Nyní se seznámíme s tzv. dělením gesta. Dělení gesta nastupuje u skladeb
ve volném tempu v okamžiku, kdy je třeba přesně ukázat nižší hodnoty než
jsou taktovací doby. Vycházíme z taktovacího schématu daného taktu a dělíme
gesta pouze tam, kde je to z výše uvedených důvodů nezbytně nutné, jinak
využíváme normální taktovací schéma. Mnohdy postačí dělené gesto pouze
v prvních taktech.
24 Elementární hudební teorie II

Příklad

Dvoudobý takt

Třídobý takt

Čtyřdobý takt
 Základy taktování 25

3.4 Slučování dob

CÍLE
Další taktovací dovedností, kterou se naučíme, je použití slučování takto-
vacích dob. Při taktování v rychlých tempech bychom obtížně stačili v někte-
rých taktech vytaktovat všechny jednotlivé doby. Proto v takových případech
užíváme slučování taktovacích dob. Akcentované doby (slovní přízvuky) určí
kolikadobé schéma je v daném případě vhodné. Mnohdy je předepsáno, jakým
způsobem se má taktovat – una battuta, battuta a due, a tre, a quatro tempi (tak-
tování na jeden, dva, tři, čtyři rázy). Battuta ( it.) – úhoz, úder, ráz, taktování

Příklad

Rytmicky:

příprava

taktování

Kantilénově:

příprava

taktování
26 Elementární hudební teorie II

taktování

Rytmicky:

Kantilénově:

Pro zájemce
BROŽ J., KAŇÁK Z.: Základy dirigování. Panton, Praha: 1. vydání 1982

Takt dvoudobý

příprava taktování
 Základy taktování 27

Takt třídobý
příprava taktování

3.5 Taktování dynamiky

CÍLE
Dynamika patří k jednomu z nejdůležitějších úkolů dirigenta. Každá fráze
si žádá svou vlastní dynamiku, zřetelnost reprodukce. Většinou jde dynamika
paralelně s agogikou a tónovou výškou. Stoupá-li melodie, zesilujeme tóny
a naopak. Označuje se sice v notaci, ale její podrobné dopracování je už věcí
dirigenta. Někdy lze vyvolat u posluchače dojem síly navozený espressivem
v agogice, ve výslovnosti apod. . Základní poznatek o dynamice: čím větší ges-
to, tím větší síla zvuku a naopak. Protože velikost gesta závisí ještě i na tempu
a dalších okolnostech, musí při navozování dynamiky působit i celkový pohyb
těla, mimika obličeje atd. . Není vhodné se při pp krčit a při forte nadskako-
vat. Hrozí nebezpečí teatrálnosti a grotesknosti, které může zbytečně odvádět
pozornost od hudby jinam. Pro dynamiku platí zásady tektoniky. Musí platit
dynamická hierarchie, každá skladba by měla mít jen jeden dynamický vrchol.
Pomáháme si, kromě už uvedeného zvětšování nebo zmenšování taktovacích
pohybů, také levou rukou – jejím zvedáním (klesáním) a vzdalováním od těla
(přibližováním k tělu), nezapomínáme na lokty. Ani pianissimo, k němuž se
dospěje, by nemělo být bez vnitřního napětí.

3.6 Předtaktí
CÍLE
Neúplný takt na začátku skladby se nazývá předtaktí. Z pohledu taktovací
techniky vznikne předtaktí tehdy, když skladba začíná jinou dobou než první.
Zdvih v tomto případě taktujeme vždy na předcházející době v duchu patřič-
ného taktovacího schématu. Nejjednodušším řešením je pak také vytaktovat
celý takt (podle daného schématu) s patřičným naznačením zdvihu a nástupu.
Někdy je postačující jen malý náznak nebo zhoupnutí. Vše hodně záleží také
na tom, jak se navzájem známe s kolektivem, který máme řídit. Máme-li spolu
malou zkušenost, musíme vše dělat jasně a zřetelně. Posléze postačí v mnoha
případech jen náznak patřičného gesta.
28 Elementární hudební teorie II

3.7 Závěry
CÍLE
Obecný princip uzavírání spočívá v zastavení nebo stažení gesta, které
přísluší poslední z n ě j í c í době.

Příklad

Oblouček může být proveden dovnitř

nebo ven
 Základy taktování 29

Úkoly
• Naučte se zpívat a taktovat Vámi vybranou píseň ve dvoudobém, třídobém
a čtyřdobém taktu. Vyberte si píseň ve volnějším i rychlejším tempu. Při
nácviku písně použijte, je-li to možné, jako vizuální kontrolu zrcadlo.
• Naučte se taktovat naši státní hymnu (pozor na začátek).
• Je nutné cvičit pravidelně (např. 5–10 min. každý den) až dojde ke zmecha-
nizování pohybu rukou a my nebudeme myslet na to, kam jde další doba,
ale na to jak se má přednesově zahrát nebo zazpívat následující část.

Shrnutí
Postoj při taktování: mírný stoj rozkročný
Ruka svírá dirigentskou špetku (Vezměte do ruky tužku, levou rukou tužku
vytáhněte a je to). Zdvih je veden v tempu a dynamice taktované písně. První
doba jde vždy dolů, poslední vždy nahoru. Závěrové gesto se dělá na poslední
znějící dobu. Osamostatněte svoje ruce při ukazování taktu, tempa a dynamiky,
pravou rukou takt, levou nástupy a dynamika. Dynamika: čím větší gesto, tím
silnější zpěv, čím menší gesto, tím slabší zpěv. Pracujeme s rukou od ramen-
ního kloubu zhruba v úrovni ramen. Cílem je srozumitelné a úsporné gesto.
V rychlejších tempech může dojít ke slučování gest a naopak ve volných
k dělení gesta. Dělíme jen tu dobu, kde je to nezbytně nutné.
30 Elementární hudební teorie II

Na dvě doby:

Na tři doby:

Na čtyři doby:
 Základy taktování 31

Příklad

Vysvětlivky pro taktovací schémata

přípravný pohyb

bod odrazu (tečka)

zastavení pohybu

výchozí postavení ruky

malé pozastavení ruky

znějící zpěv (nebo hra)

Kontrolní otázky a úkoly

• Naučte se taktovat tyto písně:
Ovčáci, čtveráci
Maličká su
To je zlaté posvícení
Pásli ovce valaši
Ach, není, tu není
U panského dvora
Chovejte mě, má matičko
Dívča, dívča
Ondraš, Ondraš
Proč si k nám neprišel

Pojmy k zapamatování
dirigentský postoj
dirigentská špetka
zdvih
přípravné gesto
taktovací schéma
slučování dob (una battuta)
dělení dob
taktování nástupu hlasů
předtaktí (neúplný takt)
závěrové gesto
taktování dynamiky
32 Elementární hudební teorie II

Použité zdroje
BROŽ J., KAŇÁK Z.: Základy dirigování. Panton, Praha: 1. vydání 1982
HŮLA Z.: Brána hudby. Panton, Praha: 1. vydání 1982
KOVAŘÍK V.: Hv pro SPgŠ. I Hudební nauka. SPN Praha: 1. vydání 1985
VÁLEK J.: Italské hudební názvosloví. Panton, Praha: 3. vydání 1976
ZENKL L.: ABC hudební nauky. Edition Bärenreiter, Praha: 8. vydání, v Bären-
reiter 2. 2003
Odborný profil autora
PaedDr. Pavel Režný, Ph.D.
odborný asistent na katedře hudební výchovy PdF UP Olomouc

Dosažené vzdělání:
1983 PdF UP Olomouc (Čj – Hv pro 5.–12.ročník)
1985 PaedDr. (UP Olomouc)
1987 HAMU Praha (postgraduální studium hudební teorie)
1999 Ph.D. (UK Praha)

Sbormistr:
Smíšený komorní sbor ATENEO UP Olomouc
Ženský pěvecký sbor DUHA Ostrava
Ostravský dětský sbor (externě)

Vyučuje teoretické, didaktické i praktické discipliny (hudební nauka a in-

tonace, dějiny hudby, didaktika hudební výchovy a náslechová praxe, hlasová
výchova, sborová hlasová výchova, sborový zpěv, řízení sboru , komorní
smíšený sbor). Na katedře je garantem oboru Učitelství hudební výchovy
pro 2. stupeň základních škol a Učitelství hudební výchovy pro střední školy,
působí jako hlavní metodik Hv, vedoucí i oponent diplomových prací a člen
zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky.
 Texty k distančnímu vzdělávání
v rámci kombinovaného studia

PaedDr. Pavel Režný, Ph.D.

ELEMENTÁRNÍ HUDEBNÍ TEORIE II

Publikace je určena pro kombinované studium

Učitelství pro 1. st. ZŠ, začátečníky i pokročilé

Výkonná redaktorka Mgr. Emilie Petříková

Odpovědná redaktorka Mgr. MgA. Lenka Tillichová
Technický redaktor Mgr. Petr Jančík
Návrh obálky Monika Reichlová

Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci

Křížkovského 8, 771 47 Olomouc
www.upol.cz/vup

Olomouc 2005

1. vydání

ISBN 80-244-1098-2

NEPRODEJNÁ PUBLIKACE