Božena Němcová

BABIČKA
1855, povídka

LITERÁRNÍ DRUH: epika

LITERÁRNÍ ŽÁNR: povídka
LITERÁRNÍ FORMA: próza

ČASOPROSTOR: Ratibořice – Staré bělidlo, 1. pol. 19. stol.

NÁMĚT: život venkovského lidu v polovině 19. století

TÉMA: Příběh babičky, která přijíždí prožít konec života u své dcery a její rodiny

MOTIVY: rodina a rodinné vztahy, vztah venkovanů a šlechty, vztah k přírodě, vlastenectví, lidové
zvyky a obyčeje během roku, láska šťastná i tragická

DĚJ:
Babička žila ve vesnici spokojený život. Jednoho dne ji přišel dopis od dcery Terezy, ve kterém ji zvala
k nim, do panství kněžny Zaháňské, na Staré bělidlo, aby jí pomohla s dětmi. Babička nechtěla opustit
svoji rodnou vesničku, ale chtěla pomoci své dceři a poznat vnoučata. Po dlouhém rozmýšlení
nakonec pozvání přijala. Její vnoučata se jí nemohla dočkat, nejvíce se na ni těšila Barunka. Když
babička dorazila na Staré bělidlo, všichni měli velikou radost a děti z ní nemohly spustit oči. Babička
svá vnoučata viděla poprvé. Také se seznámila s dvěma psy Sultánem a Tyrlem a k tomu ji přišla
přivítat celá Proškovic rodina. Babička byla velmi staromódní a zachovávala staré české zvyky. K
těmto obyčejům vychovávala i děti. Babička vyprávěla svým vnoučatům spoustu poučných příběhů a
pohádek, které děti velmi rády poslouchaly. Na krku nosila pověšený provrtaný dukátek, který
dostala sama od císaře Josefa II pro štěstí. V létě vstává ve čtyři hodiny, v zimě v pět hodin. Děti se
obzvláště těší na neděli, kdy je babička nebudí, protože se účastní ranní mše. Na babičku si všichni
brzy zvykli a oblíbila si ji dokonce i komtesa Hortensie.
Příběhem v příběhu je povídání o Viktorce. Viktorka byla nádherná dívka, dcera sedláka. Zamilovala
se do hocha z vedlejší vesnice a měli spolu dítě. Když byl při souboji jednoho dne zabit, Viktorka
zešílela. Své dítě hodila do splavu a utopila ho. Viktorka běhala po lesích, s nikým se nebavila, byla
nedůvěřivá, posedávala u splavu a zpívala. Jednou při velké bouřce Viktorku zasáhl blesk.
Babička byla velmi dobrotivá a vždy přála více jiným než sobě. V údolí Starého bělidla ji měl každý rád
i sama kněžna ji obdivovala. Dokonce byla i pozvána na zámek. Knihou se prolínají babiččina setkání
s kněžnou a Hortensií. Dívka Kristla (jedna z babiččiných oblíbenkyň) se šťastně vdala za Mílu.
Dobrých skutků měla babička požehnaně, mezi které patří třeba jak přemluvila paní kněžnu, aby
přispěla almužnou na Kudrnovic děti. Babička stárne a říká, že zemře společně s jabloní na zahradě.
Na jaře, když na jabloni nevyraší listy, začne babička kašlat a potom ulehne. Proškovi rozešlou zprávy
a sjedou se všechna vnoučata, aby se s ní rozloučila. Babička zemře, když se společně s Barunkou
modlí. Všichni byli smutní a plakali. Když paní kněžna pozoruje z okna pohřební průvod, znovu
zašeptá: „Šťastná to žena!“
POSTAVY A CHARAKTERISTIKA:
BABIČKA (Magdaléna Novotná)
- moudrá, prostá, zkušená žena, s kladným vztahem k přírodě, lidem, zvířatům, vlasti i Bohu, vzor pro
jednání, oblíbená, pracovitá, laskavá, obětavá, starostlivá, správné hodnoty, zakládá si na lidových
tradicích
- předlohou skutečná autorčina babička, ale zároveň idealizovaná osoba

BARUNKA (autorka)
- nejstarší vnučka, sama autorka v době svého dospívání, se silným vztahem k babičce, zvídavá,
citlivá, bystrá

JAN, VILÉM A ADÉLKA

- rádi poslouchají babiččiny rady a příběhy, Adélka je nejmladší, zvědavá, bystrá, učenlivá

VIKTORKA
- tragická postava, selská dcera, která se zamilovala do vojáka (černého myslivce) a utekla za ním, po
jeho smrti zahubila dítě tak, že ho hodila do splavu, zešílela, je nedůvěřivá, zabije ji blesk

BARUNČINY RODIČE (Terezka a Jan Proškovi)

- Terezka je dcera Babičky, nemá ráda báchorky a pohádky, Jan je srdečný

PANÍ KNĚŽNA ZAHÁŇSKÁ

- idealizovaná (přijímá rady od obyčejné venkovanky), milá, obětavá, pomáhá chudým a obyčejným
lidem

KOMTESA HORTENSIE
- kněžny schovanka, milá, v babičce nachází porozumění a lásku, ráda si hraje s venkovskými dětmi

SULTÁN A TYRL
- psi

+ další postavy (mlynář, pan myslivec, Jakub Míla, Kristla (dívka z místní hospody), rodina Kudrnova
aj.)

KOMPOZICE:
- děj chronologický, začíná příjezdem babičky, končí její smrtí
- vloženy retrospektivní pasáže (vzpomínky babičky na zemřelého muže, na setkání s císařem, na osud
Viktorky)
- děj rozdělen do 2 linií – v první linii se popisuje příjezd babičky na Staré bělidlo, její vztah
k vnoučatům a obyvateli Ratibořic, dozvídáme se zde to, co babička dělala celý den. V druhé linii jsme
seznámeni s rodinou Proškových, dozvídáme se zde, jak se slavily různé svátky po čas jednoho roku.
JAZYK:
- er-forma
- jazyk převážně spisovný, mírně archaický (zastaralý)
- v promluvě osob jsou prvky nářečí a lidové mluvy
- slovní zásoba bohatá s užitím archaismů, historismů, dialektismů (nářeční prvek použitý ve
spisovném jazyce)
- vedle oznamovacích vět i věty tázací, rozkazovací, dlouhé i krátké atd.
- přímá řeč jednotlivých postav
- vykání
- zdrobněliny
- obraz venkovského života, vzpomínky na mládí
- přirovnání
- v závěru knihy je epilog, kde se autorka popisuje poslední léta babičky, její smrt a pohřeb.

TROPY A FIGURY:
- eufemismus
- inverze (,,Nevím, jak se mi tam líbit bude‘‘)
- archaismus (mezulánka = sukně s varhánky, mošinka = malá taška)

ZAŘAZENÍ DO KONTEXTU AUTOROVY TVORBY:

- vrcholná autorčina povídka
- od ostatních se odlišuje tím, že vychází ze skutečnosti a obsahuje autorčiny vzpomínky
- dílo bylo vytvořeno na sklonku života v době krize (po smrti syna, po rozchodu s manželem, v době
hmotné nouze)
- ohromný ohlas u čtenářů

LITERÁRNÍ/OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT DÍLA (směr, doba, hnutí):

- autorka vrcholu národního obrození
- realismus
- první významná žena spisovatelka
- během pobytu v Praze uznávána tehdejší vlasteneckou společností
- realisticky zobrazuje život na venkově, závěr příběhů bývá idealizovaný
- upřednostňovala šťastné konce
BOŽENA NĚMCOVÁ (1820 – 1862) – NÁRODNÍ OBROZENÍ
- vl. Jménem Barbora Novotná, později Panklová
- slavná česká spisovatelka
- bývá označována za zakladatelku novodobé české prózy
- narozena r. 1820 ve Vídni
- dětství prožila v Ratibořicích
- provdala se za Josefa Němce, manželství nebylo příliš šťastné, často měnili místo pobytu, poznání
různých prostředí a lidských typů
- měla 4 děti
- místa pobytu: Praha (zde byla nejšťastnější), Chodsko, Polná, Červený Kostelec, Litomyšl
- podnikla 3 dlouhé cesty na Slovensko, zachytila to ve svých dílech
- smrt v chudobě

Další díla:
pohádky: Národní báchorky a pověsti (O zlatém kolovrátku, Čert a Káča, Chytrá horákyně),
Slovenské pohádky a pověsti
povídky: Divá Bára, Karla, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice, Baruška, Pan učitel, Dobrý člověk

Autoři, kteří psali ve stejné době:

• KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ – Epigramy (básně), Tyrolské elegie (satira), Křest sv. Vladimíra
(satira), Král Lávra (satira)
• JOSEF KAJETÁN TYL – Fidlovačka (drama – fraška s písněmi), Kutnohorští havíři (historická hra), Jan
Hus (historická hra)
• KAREL JAROMÍR ERBEN – Kytice
• JOSEF JUNGMANN – Slovník česko-německý, Slovesnost
• KAREL HYNEK MÁCHA – Máj (poezie), Cikáni (nedokončený román)
• CHARLES DICKENS – Oliver Twist (román), David Copperfield (autobiografický román)
• LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ – Vojna a Mír (románová epopej)
• NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL - Revizor
• HANS CHRISTIAN ANDERSEN – Malá mořská víla, Ošklivé káčátko, Sněhová královna
• ALEXANDR DUMAS – Tři mušketýři (román)