PŘECHOD OD

PRASLOVANŠTINY K
PRAČEŠTINĚ

ZÁKLADNÍ TENDENCE
Praslovanská keramika v 21. století
 ZÁKLADNÍ TENDENCE
 Tendence k otevřenosti slabik
 Tendence k slabičnému synharmonizmu
 Jevy spjaté s tendencí k otevřenosti
slabik
 Zánik koncových souhlásek
 Zjednodušení souhláskových skupin
 Posunutí hranic mezi slabikami
 Monoftongizace diftongů
 Vznik nosovek
 Vznik slabikotvorných r, l; ŕ, ĺ; r’, l’; ŕ’, ĺ’
 Metateze likvid
Raně praslovanský stav ve vokalizmu
 Dlouhé samohlásky: ī, ē, ā, ō, ū (I-E)
> ī, ĕ, å, y,

 Krátké samohlásky: ĭ, e, a, o, u (I-E)

> ь, e, å, ъ,
 Jevy spjaté s tendencí k slabičnému
synharmonizmu
 I palatalizace velar
 Aktivizace souhláskového j
 II palatalizace velar
 III palatalizace velar
 Přehláska vokálů po palatálních
souhláskách: o>e, ъ>ь, y>i
 Pozdně indoevropský stav v
konsonantizmu
 p b bh m w
t d dh l, r, n, j s (z)
 k’ g’ g’ h
k g gh
 kw gw gwh
 Pozdně indoevropský stav ve
vokalizmu
(jednoduché vokály)
i u ī ū

e ə o ē ō

a ā
 Pozdně praslovanský vokalizmus
(diftongy)
 ei, eu  ēi, ēu
 ai, au  āi, āu
 oi, ou  ōi, ōu
 er, el, em, en  ēr, ēl, ēm, ēn
 ar, al, am, an  ār, āl, ām, ān
 or, ol, om, on  ōr, ōl, ōm, ōn
 Slabikotvorné sonanty v pozdní
indoevropštině
 r̥ l̥ m̥ n̥

 r̥̥̄̄ l̥̥̅̅ m̥̥̄̄ n̥̥̄̄

 Raně praslovanské jevy
 Splynutí ă ≡ ŏ, ā ≡ ō
 Zkrácení dlouhých diftongů a vznik intonací
(ražená a tažená)
 Přechod slabikotvorných sonór do diftongů
 Vznik souhlásky x (ch)
 Zánik labializovaných a aspirovaných
souhlásek a jejich splynutí s
nelabializovanými a neaspirovanými:
g, gw, gwh, gh > g
 Klasické praslovanské jevy
 Z krátkých vokálů vznikaji velmi krátké
jery: ŭ>ъ
ĭ>ь
е se zachovává
 Vznik nové labializace > nová diferenciace
a a o na základě délky:
ă ≡ ŏ > o;
ā≡ō>а
 Pokračování
 Z dlouhých vokálů vznikají kvalitativně
nové vokály:
ē > ě (jat’)
ū>y
(ā ≡ ō > а)
i se zachovává
 Jevy synharmonizační
 I palatalizace: k > č, g > ž, x > š před
předními vokály (Vok.člověče, bože, duše)
 II palatalizace: k > c, g > z, x > š před
předními vokály diftongického původu (vojáci,
bozi, mniši). Zachování skupin *kv, *gv bez
palatalizace (květ, hvězda)
 III (progresivní) palatalizace: k > c, g > z, x
> š po předních vokálech (-ec, kněz, veškerý)
 *’o > e (pol’o, mor’o, srdьc’o)
 Jednotlivé jevy

 Aktivita *j: *tj, *kt’ > c (noc, pec, věc,

nesoucí)
*dj > z (věz, daz, meze)
 Chronologie
(podle A. Lamprechta)
 Nejstarší období (400 př.n.l.-200 n.l.):
s > ŝ (š/ch)
k’ > s
g’ > z
a≡o
 Chronologie (pokračování)
 Klasická praslovanština (400-800 n.l.)
400-475 – I palatalizace
500 – Praslovanské přehlásky ‘y>i, ъ>ь,
‘ā>e
525-600 – Monoftongizace diftongů ai>ě,
au>u, ei>i, eu>’u
575-600 – II palatalizace
600-675 – III palatalizace;
 Chronologie (pokračování)
675-750 – Palatalizace alveolar, aktivizace j
(sj>š. zj>ž, rj>r’, lj>l’, nj>n’, tj>t’/c’,
dj>d’/dz’)
750 / vznik epentetického l’
750-825 – metateze likvid
750-825 – vznik nových slabikotvorných r, l
750-825 – vznik nosovek
800 – vznik nového ă ≡ ŏ > o
 Pozdní praslovanština
(divergentní procesy)

 Jerové změny (Havlíkovo pravidlo)

 Zánik nosovek
 Kontrakce (stahování)