Josef Bohuslav

Foerster
1859-1951
Zajímavosti na úvod: Rod Foersterů -  "nejhudebnější česká rodina 19. století"
Prapradědeček, Tomáš Foerster, narozený kolem roku 1744, byl kantorem. Byl sám hudebník a hudbě vyučil všechny
svoje děti. Podobně i jeho nejstarší syn, Ignác, pradědeček Josefa, narozený roku 1774, učil v nové škole v
Osenicích u Libáně na Jičínsku a věnoval se hudebním aktivitám spolu se svými dětmi.
Jeho syn Josef, tedy dědeček Josefa Bohuslava, narozený 1804, byl  dobrým varhaníkem a violoncellistou.  Nejstarší
syn Josefa Foerstera, Antonín, narozený v roce 1837 v Osenicích, se zasloužil vynikajícím způsobem o hudební život
ve Slovinsku, napsal řadu sborů, písní, fantazií a klavírních skladeb. Jeho teoretické spisy o hudbě, nauka o harmonii a
kontrapunktu, klavírní škola a zejména spisy o reformě chrámové hudby a o vytvoření slovinského hudebního
názvosloví, dokazují jeho proslulost. Syn z druhého manţelství, Karel (1855-1921), vystudoval Pražskou konzervatoř,
byl houslistou v Prozatímním divadle a nakonec se stal ředitelem kůru v Moravských Budějovicích.
Dětí slovinského Antonína Foerstera byly také výkonnými hudebníky. Nejstarší z nich Anton (1867-1915), byl
věhlasným virtuózem a profesorem klavírní hry na konzervatořích v Berlíně a v Chicagu.
Další syn osenického Josefa Foerstera, Josef, mladší bratr lublaňského Antonína Foerstera a otec Josefa Bohuslava
Foerstera, narozený 22. února 1833 v Osenicích, byl varhaníkem v klášteře na Vyšehradě, roku 1857 se stal
profesorem Pražské konzervatoře, roku 1858 varhaníkem u Svatého Vojtěcha a u Svatého Mikuláše na Malé Straně,
1862 ředitelem kůru u Svaté Trojice. Roku 1887 je povolán jako ředitel chrámové hudby k dómu sv. Víta. Komponuje
mše, rekviem, chrámové písně, varhanní předehry a proslulá mše Jubilaei solemnis znamená vrchol této činnosti.
Kantorská rodinná pověst je patrná v sepsání sbírek Katolický varhaník a Praktický návod ku hře na varhany. Byl také
profesorem na Pražské konzervatoři, kde vychoval celé generace českých hudebníků.
Mládí
Josef Foerster měl pět dětí, nejstarším z nich byl skladatel Josef Bohuslav Foerster 
(* 30. 12. 1859). Otec si velmi zakládal na hudebním vzdělání svých dětí. Devítiletého J. Bohuslava
poslal do klavírního ústavu Celestýna Müllera, po třech letech byl převzat do domácího
vyučování. Osenický děd Foerster ho učil na violoncello, Josef Cainer na varhany. Mezi lety 1871-
1875 vystudoval J. Bohuslav gymnázium ve Spálené ulici a od roku 1875 pokračoval ve studiu na vyšší
reálce pražské, kde byly položeny základy jeho všestranné vzdělanosti, zájmu o literaturu a malířství.

Životní orientace byla nabíledni, ale jeho otec si přesto nepřál, aby se jeho syn věnoval hudbě jako
povolání. Nakonec uposlechl otce a začal studovat matematiku a chemii na německé technické škole,
jeho osobnost však stále intenzivněji tíhne k hudbě. V říjnu roku 1879 se Foerster definitivně rozhodl
pro hudební dráhu a ještě tentýž rok vstupuje na pražskou varhanickou školu, kterou po třech letech
absolvuje. 

Foerster vyrostl v obdivu ke Smetanovi, jemuž jako chlapec doručoval otcovy dopisy a jako basista
Hlaholu účinkoval roku 1881 v jeho Libuši při slavnostním otevření Národního divadla. Znal se však
také osobně s Antonínem Dvořákem, varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha, kde byl Foersterův otec
ředitelem kůru. 
Mladý Josef Bohuslav
(ve středu) ve
společnosti Karla
Bendla,
Antonína Dvořáka,   Jind
řicha Káana, Karla
Kovařovice
a Zdeňka Fibicha,
1885
První tvůrčí rozmach 
Byl věřícím katolíkem a tato víra spolu s vlasteneckým smetanovským základem mu nedovolila propadnout "filozofii
zániku". Naopak: vždy hledal životní víru, a ta byla také podstatou jeho tvorby. Prožil téměř jedno století, v časovém
rozpětí, jež postavilo na hlavu mnoho z hodnot, v jejichž znamení se narodil. Zůstal však svůj, od prvních děl až
k poslednímu smyčcovému kvartetu.
Vlasta Reittererová
Záhy po skončení studií byl Foerster přijat jako varhaník u sv. Vojtěcha (1882-88) a k této činnosti pak
zastával i místo učitele zpěvu na městském malostranském a smíchovském reálném gymnáziu (1885-86).
V letech 1889-92 působil jako ředitel kůru v chrámu Panny Marie Sněžné. Mezi lety 1884 a 1892 na sebe
upozornil jako hudební referent Národních listů svou snahou o propagaci Smetanova díla a bojem
proti verismu a operetě v Národním divadle. Pečlivě sledoval dění na první české operní scéně a jeho
pozornosti nemohl uniknout mimořádný talent mladé sopranistky Berty Lautererové. Tato diva vzbudila
všeobecný zájem hudebních kritiků, Foerstera však zaujala celou svou bytostí. Dne 1. září 1888 spolu
uzavřeli sňatek v pražském kostele svatého Vojtěcha.

Svou první skladbu zkomponoval Foerster už roku 1878, a to píseň pro svou matku, jejíž předčasná smrt ho
hluboce zasáhla. Tato smutná událost se pravděpodobně výrazně promítla do základní nálady a charakteru
Foersterovych raných díl. Jeho tvorba od roku 1878 do 1893 zahrnuje snad všechny hudební žánry. Jsou
zastoupeny poměrně vyrovnaně, jen čistě instrumentální hudba mírně převažuje. 
Z instrumentální hudby jmenujme např. I. a II. smyčcový kvartet (1888, 1893), I. klavírní
trio (1883), I. a II. symfonie (1888, 1893). 
 Z vokálně instrumentálních děl si pozornost zaslouží především jeho Stabat Mater (1892) 
Josef Bohuslav Foerster - Stabat Mater - YouTube a opera Debora (1891). Dále se věnoval sborovým,
písňovým a církevním kompozicím.

Hamburk
Rok 1893 zahajuje další etapu života i tvorby J. B. Foerstera. Jeho choť uzavřela smlouvu s Městským
divadlem v Hamburku a od 1. září 1893 se stala jeho stálou členkou. J. B. Foerster ji v listopadu toho
roku následoval a věnoval se zde skladatelské, pedagogické a žurnalistické činnosti.V tomto městě se
Foersterovi otevřela možnost srovnání úrovně hudebního života a tvorby u nás, v Německu i dalších
zemích, a z těchto poznatků těžil nejen pro svou kompoziční tvorbu, ale formuloval je i pro poučení
českého hudebního publika. Učí na konzervatoři a stává se hudebním referentem hamburských listů.
Referentsky spolupracuje nepravidelně i s pražskými novinami.

Tamější pobyt, trvající téměř deset let, přináší poznání nových snah německé kultury. Pokusil se o
analýzu stavu německé a francouzské opery na konci 90. let 19. století, tedy v době, kdy německá
jeviště ovládalo dílo Richarda Wagnera,  
ve Francii vrcholila móda oper Julese Masseneta a z Itálie na ně právě zaútočily novinky
 Pietra Mascagniho a Ruggera Leoncavalla. K tomuto novému směru měl Foerster přístup víc než
rezervovaný. Ačkoliv se Foerster generačně řadí mezi českou hudební modernu, jeho tvorba se dá označit
spíše za „tradiční“.
V Hamburku se také sblíží s Gustavem Mahlerem, tehdy prvním kapelníkem v hamburské opeře, kde
zpívala Foersterova manželka. Oba umělce od té doby pojilo silné přátelské pouto a porozumění.

Co se týká jeho činnosti kompoziční, dá se konstatovat, že v tomto období výrazně ubylo čistě

instrumentálních skladeb a přední místo zaujal písňový žánr, do něhož se dostává silný
lyrismus. Nejkrásnějšími cykly jsou Písně jarní a podzimní op. 11, Písně touhy op. 53 a Písně soumraku
op. 42. Na německé texty napsal cykly Láska op. 46, Noční violy op. 43 a Zářivé dny op. 69. 

Mistrovská díla však vznikají i v žánru orchestrálním, komorním, jevištním nebo sborovém: III. symfonie 
Josef Bohuslav Foerster - Symphony No.3 in D-major, Op.36 "Život" (1895) - YouTube (byla provedena
v Hamburku za řízení Gustava Mahlera), orchestrální suita Cyrano de Bergerac (1903), II.
klavírní trio (1894), opera Eva (1897) J.B.Foerster - Eva (famous czech opera) - Finale - YouTube, Devět
mužských sborů (1894-97).
Vídeň                          
Roku 1901 přijala paní
Foersterová nabídku Mahlera stát se
primadonou vídeňské dvorní
opery, jejíhož řízení se ujal. J. B.
Foerster však byl v Hamburku vázán
povinnostmi, a tak se do Vídně
přestěhoval až roku 1903. Obdobně
jako v Hamburku se zde věnoval
pedagogické činnosti jako profesor
na Universität für Musik und
darstellende Kunst Wien, žurnalistice
jako referent listu Die Zeit a
samozřejmě kompozici. Ve Vídni se
Josefu Bohuslavovi a Bertě
Foersterovým narodil syn Alfred.
Ve Vídni Foerster spolupracoval s tamější českou menšinou a pořádal přednášky o hudbě. Vídeňské
období, zvláště jeho první polovina, je považována za Foersterovo vrcholné tvůrčí období. Mezi nejlepší
skladby patří např. IV. symfonie, "Veliká noc" (1905) 
Josef Bohuslav Foerster - Symphony No. 4 in C minor, Op. 54 "Easter Eve" - YouTube,
symfonické básně Legenda o štěstí (1909) a Jaro a touha (1912), III. smyčcový
kvartet (1907), I. houslový koncert (1911) 
Josef Bohuslav Foerster - Violin Concerto No. 1 c minor, Op. 88 - YouTube nebo klavírní cyklus Erotovy
masky (1912) Josef Bohuslav Foerster: Erotovy Masky / The Masks of Eros - YouTube. Z jeho vokálně-
instrumentálních skladeb je nutno zmínit opery Jessika (1904) a Nepřemožení (1917), vrcholné písňové
cykly Milostné písně (1914), Čisté jitro (1914-1918), Pohádka o dlouhé touze (1910) nebo Písně na
slova Karla Hynka Máchy (1909). Z množství jeho vídeňských sborových kompozic je asi nejznámější
cyklus Mrtvým bratřím (1918).

Návrat do vlasti
Po vzniku samostatného Československého státu se Foersterovi vrátili do Prahy (1918). Ačkoliv byl
Foerster již vážený a uznávaný skladatel, nepřijala ho Praha zcela jednomyslně. Byl např. zpochybňován
národní charakter jeho hudby a z jeho hudebního díla byla známa především sborová tvorba. Na druhé
straně se zde však začala formovat skupina nadšenců, kteří se velmi zasadili o propagaci díla J. B.
Foerstera, mezi ně patřil mj. Otakar Ostrčil.
V roce 1919 byl povolán do funkce profesora na Pražské konzervatoři. Na jaře roku 1921 zemřel syn
Alfred v šestnácti letech na horečnaté onemocnění. Mezi lety 1922-1931 vyučoval na mistrovské škole
této konzervatoře. Třikrát byl zvolen jejím rektorem v letech 1922-23, 1928-29, 1929-1930. Kromě
konzervatoře přednášel na Filosofické fakultě UK v Praze (1920-36), čestný doktorát Univerzity Karlovy
obdržel už 27. listopadu 1919. Vrchol jeho společenské kariéry nastal v květnu roku 1931, kdy byl
zvolen prezidentem České akademie věd a umění. 

Počátkem dubna 1936 zemřela Foersterova první manželka Berta a v prosinci téhož roku se znovu
oženil. Jeho druho manželkou se stala Olga Dostálová-Hilkenová. Ve funkci prezidenta AV setrval až do
března 1939. Dne 23. listopadu 1945 mu byl jako prvnímu hudebníkovi udělen titul národního umělce.
Ve věku osmdesáti let se Foerster uchýlil do svého soukromí a věnoval se výhradně komponování.
V tomto posledním tvůrčím období se J. B. Foerster soustředil zejména na sborovou tvorbu (cca 100
sborových skladeb). Důvodem byla nesmírná oblíbenost Foerstera mezi zpěváckými spolky, které si
u Foerstera skladby objednávaly. 

Josef Bohuslav Foerster zemřel v Novém Vestci u Staré Boleslavi dne 29. května 1951 ve věku 92 let.
Skladatelský styl
Foersterova hudební řeč roste jednak z tvorby českých
„klasiků“ Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Zdeňka
Fibicha a dále z tvorby Petra Iljiče Čajkovského, Edvarda
Hagerupa Griega a Roberta Schumanna. Na rozdíl od Leoše
Janáčka nebo Vítězslava Nováka se u Foerstera neobjevily
žádné výrazné inovace. Foersterův charakteristický hudební
styl kromě harmonické složky zůstal po celý jeho dlouhý tvůrčí
život téměř neměnný.
Foerster byl svým bytostným založením lyrik, jeho hudba se
vyznačuje intimní subjektivitou. Výrazným prvkem jeho tvorby
je hluboká meditace a duchovní rozměr. Promítá se v ní rovněž
úzký vztah k varhanní kompozici a vokální polyfonii, jehož
kořeny lze spatřovat v období Foersterova dětství (otec –
varhaník). Nemálo přispěl ke svébytnosti Foersterova
skladatelskému stylu jeho zájem o literaturu, zvláště poezii.
Široká paleta námětů a textů z české i světové literatury
objevující se v jeho kompozicích poukazuje na neobyčejný
rozhled.
Hudební dílo (výběr)
Písně
• Pět písní ve slohu národním pro baryton, op. 2, 1882
• Písně jarní a podzimní, op. 11, 1886-88
• Petrklíče, op. 12, 1988
• Tři písně, op. 27, 1895
• Čtyři písně, op. 22, 1895
• Polní květy, op. 26, 1896
• Zpívající noc, op. 127, 1897-98
• Láska, op. 46, 1899-1900
• Zářivé dni, op. 69, 1900-02
• Písně na slova K. H. Máchy, op. 85, 1910
• Pohádka o dlouhé touze, op. 101, 1910
• Milostné písně, op. 96, 1914
• Čisté jitro, op. 107, 1914-18
• Kvetoucí magnólie, op. 132, 1924
• Šest zpěvů, op. 142, 1932-40
• Šest písní na básně Puškinovy, op.
161, 1937
• Tři zpěvy s orchestrem, op. 181, 1938
• Tři notturna pro hlas violoncello a
klavír, op.163, 1939
• Šest písní na slova českých básníků,
op. 165a, 1941-42
• Poslední písně F.X.Svobody, op. 180,
1943
• Rozmarných písních s průvodem
klavíru, op. 184, 1945-46
• U bran štěstí, op. 186, 1946
• Písně červnových dnů, op. 189, 1948
Sbory
• Tři dvojzpěvy, op. 82 , 1885
• Hymnus andělů, op. 13, 1889
• Česká píseň, op. 30b , 1890
• Devět mužských sborů, op. 37a (47), 1894-97
• Skon, op. 77b, 1898
• Modlitba na moři, op. 71, 1901
• Šest mužských sborů, op. 63, 1901-1907
• Jarní noc, op. 77b, 1909
• Most vzdechů, op. 87 II, 1911
• Čtyři bohatýři, op. 117, 1913
• Mrtvým bratřím, op. 108, 1918
• Co podzim dal, op. 110, 1919-20
• Devět mužských sborů, op. 102, 1910-21
• Vzhůru, spáči!, op. 112, 1920-21
• Zpěvy večera, op. 114a, 1920-23
• Oblačný pták, op. 134, 1927-28
• Sborové písně, op. 145, 1930-31
• Matičce, op. 164, 1932
• Sluncem a stínem, op. 118, 1934
• Máj, op. 159, 1936
• Tři sbory pro ženské hlasy a klavír, op. 178, 1939
• Dvanáct sborů pro mužské hlasy na básně J. V. Sládka, op.
171, 1925-44
• Píseň bratra slunce op. 173 - YouTube
• Kantáta 1945, op. 187, 1944-45
Melodramy
• Amarus, op. 30a, 1897
• Faustulus, op. 31, 1890-95
• Norská ballada, op. 40b, 1905
• Romance štědrovečerní, op. 155a, 1934
• Cikánské děcko, op. 162b, 1940
Opery
• Debora, op. 41, 1890-91 • Črty uhlem, op. 136, 1927
• Eva, op. 50, 1895-97 • Den, op. 153b, 1939
• Jessika, op. 60 (68), 1902-04; Komorní skladby
roku1906 nově přikomponováno 3. jednání • I. Smyčcový kvartet E dur, op. 15, 1888
• Nepřemožení, op. 100, 1917; první skica již z roku1906 • Houslová sonáta h moll pro housle a klavír, op. 10, 1889
• Srdce, op. 122, 1921-22 • II. Smyčcový kvartet D dur, op. 39, 1893; závěr z roku 1922
• Bloud, op. 158, 1935-36 • II. Klavírní trio B dur, op. 38, 1894
• Sonáta pro violoncello a klavír č. 1, op. 45, 1898
Klavírní skladby • III. Smyčcový kvartet C dur, op. 61, 1907; přepracováno 1913
• Allegro a Scherzo, op. 5, 1885 • Dechový kvintet, op. 95, 1909
• Miniatury, op. 17, 1885 • III. Klavírní trio a moll, op. 105, 1919-21
• Fantazie pro housle a klavír, op. 128, 1925
• Jarní nálady, op. 4, 1887
• Sonáta pro violoncello a klavír č. 2, op. 130, 1926
• Listy z mého deníku, op. 18b, 1890
• Komorní hudba pro klavír a smyčcový kvartet, op. 138, 1928
• Snění, op. 47, 1898 • Dvě impromptu pro housle a klavír, op. 154, 1934
• Růže vzpomínek, op. 49, 1902 • Zbirožská suita pro violu a klavír, op. 167, 1940
• Hudba večera, op. 79, 1904 • Sonata quasi una fantasie for violin and piano, Op. 177 - YouTube
• Taneční skici, op. 48, 1906 , 1943
• A jabloně kvetly, op. 52, 1905 • Malá suita pro dvoje housle, op. 183a, 1944
• Imprese, op. 73, 1907-09 • IV. Smyčcový kvartet F dur, op. 182, 1944
• Skladby pro mého synáčka, op. 72, 1908-09
• Erotovy masky, op. 98, 1912
• Osenická suita, op. 129, 1926
Orchestrální skladby
• Slovanská fantazie, bez op. č. , 1884
• V horách, op. 7 , 1884
• I. Symfonie d moll, op. 9, 1887-88
• Suita c moll, bez op. č., 1891
• II. Symfonie F dur, op. 29 , 1892-93
• III. Symfonie D dur („Život“), op. 36, 1894-95
• Tragická ouvertura, op. 58, 1895
• Mé mládí, op. 44, 1900
• Cyrano de Bergera, op. 55 , 1903
• Večer v Belmontu, op. 59, 1903
• IV. Symfonie c moll („Veliká noc“), op. 54, 1905
• Slavnostní předehra, op. 70, 1907
• Suita ze Shakespeareho, op. 76 , 1908-9  • Písně k sv. patronům českým, op. 68, 1932
Shakespeare Suite for Large Orchestra - Perdita
• Legenda o štěstí, op. 83, 1909
• I. houslový koncert c moll, op. 88, 1910
• Jaro a touha, op. 93, 1912
• II. houslový koncert d moll, op. 104, 1918/1926
• Jičínská suita, op. 124, 1923
• V. Symfonie d moll, op. 141, 1924-29
• Koncert pro violoncello a orchestr, op. 143, 1930
Církevní skladby
• Stabat Mater, op. 56, 1891-92
• Pět mužských sborů na církevní texty, op. 94, 1913-16
• Česká píseň mešní, op. 119, 1919
• Glagolská mše, op. 123, 1923
• Duchovní písně, op. 125, 1923-24
• Missa in honorem s. Francisci Assisiensis, op. 131, 1925-26
• Saint Wenceslas. Oratorio, Op. 140 - Gospodi, pomiluj ny - YouTu
be
• Te Deum, op. 146, 1931
• Hymnus k Panně Marii, op. 157, 1936
• Missa in honorem Sanctissimae Trinitatis, op. 170, 1940
• Smuteční písně, op. 168, 1941
• Missa in honorem S. Adalberti, op. 188, 1947
Použité zdroje
• J. Bartoš-P. Pražák-J. Plavec: J. B. Foerster. Jeho životní pouť a tvorba 1859 - 1949,
Praha 1949

• Skladatel měsíce: Josef Bohuslav Foerster (casopisharmonie.cz)

•   MgA. Richard Reiprich, bakalářská práce J. B. Foerster a klavír

Děkuji za pozornost)