Zkoušení mechanických

vlastností

Email: mhorakova@pf.jcu.cz
Tel: 387 77 3057

MTDII 1
Rozdělení mechanických
zkoušek
 Podle časového průběhu zatěžující síly:
a) Statické – zatížení se zvětšuje pozvolně
b) Dynamické - zatížení působí náhle nebo
proměnlivě
 Podle účinku zatížení na zkušební těleso:
a) Destruktivní
b) Nedestruktivní
Při zkouškách tvrdosti může být užito statického i dynamického zatížení
a proto jsou zpravidla popisovány jako zvláštní druh zkoušek.
MTDII 2
Rozdělení mechanických
zkoušek
Protože strojírenské součásti mohou být
při provozu vystaveny různým teplotám,
provádějí se mechanické zkoušky
materiálu
 za normálních teplot, tj. při teplotě 20 °C
 za zvýšených teplot
 za nízkých teplot.

MTDII 3
 Mechanické zkoušky
statické
 Určuje se chování materiálu při působení stálých nebo
plynule rostoucích sil.
 Zkušební těleso se zatěžuje zpravidla pouze jednou až do
porušení.
 Při statických mechanických zkouškách je sledována
zejména pevnost materiálu. Protože strojírenské součásti
mohou být při provozu namáhány různě orientovaným
zatížením, provádějí se statické mechanické zkoušky
tahem, tlakem, ohybem, střihem a krutem.
 Pro každý druh zkoušky norma předepisuje tvar, rozměry,
jakost povrchu a způsob zhotovení zkušebního vzorku, aby
bylo dosaženo objektivity a jednoznačnosti
MTDII
výsledku zkoušek4.
 Zkouška pevnosti v tahu
 Tato zkouška má ze všech statických mechanických
zkoušek největší význam a je pokládána za základní
zkoušku každého materiálu.
 Princip: porušení zkušební tyče s cílem zjistit
napěťové a deformační charakteristiky
zkoušeného materiálu
 Zkouškou zjistíme čtyři normované vlastnosti:
1. MEZ PEVNOSTI Rm
2. MEZ KLUZU Re
3. TAŽNOST A
4. KONTRAKCE Z MTDII 5
Zkouška tahem – zkušební vzorky
Zkušební těleso
TYČ: a) kruhový průřez
b) čtyřhranný průřez
 dlouhé L0 = 10d Průměr válcové tyče se volí podle velikosti
síly, kterou je schopen trhací stroj vyvodit.
 krátké L0 = 5d Nejčastěji bývá průměr vzorků 20 nebo 10
mm.

L0 – výchozí délka zkušební tyče

d0 – výchozí průměr válcové zkušební tyče
MTDII 6
 Zkouška tahem – princip, stroj
 Tyče se upínají mezi čelisti
zkušebního, tak zvaného trhacího,
F
stroje. Zkušební vzorky jsou zatíženy
dvěma stejně velkými silami (F),
působícími tahem v podélné ose
vzorku. Zatěžující síla se vyvozuje
většinou hydraulicky, u menších strojů
také mechanicky (například pomocí
šroubu a matice). Stroj je vybaven
ukazatelem zatěžující síly a zařízením F
pro grafický záznam síly a deformace.
Mechanický trhací stroj s ručním
ovládáním: 1 – indukční snímač sily,
2 – indukční průtahoměr, A – vzorek,
B – příčník, C – ovládání, V –
MTDII vřeteno, P – převodovka, M – motor7
 Zkouška tahem – co měříme a
počítáme
1. Změření délky L0 a průměru
d0 tyče před zatížením.
2. Změření délky L a průměru d
tyče po provedení zkoušky.
!! Po zatížení v závislosti na charakteru
mat. dochází k prodloužení tyče a
zúžení (zvětšení L oproti L0 a
zmenšení d oproti d0)!!

MTDII 8
Zkouška tahem – co měříme a počítáme
Prodloužení tyče: ΔL = L – L0
Poměrné prodloužení: ε = ΔL/ L0

Smluvní napětí: σ = F/S0 [Mpa] σ=E.

e
U smluvního napětí
neuvažujeme změnu
průřezu, která E = tga
nastane během
působení
skutečného napětí
při zkoušce! HOOKŮV ZÁKON – v
oblasti pružné deformace je
napětí v tyči přímo úměrné
její deformaci
MTDII 9
Zkouška tahem – co měříme a počítáme
TAŽNOST – poměrné trvalé prodloužení po
přetržení tyče vyjádřené v % původní délky.
Charakterizuje tvárnost materiálu.

A = L - L0 . 100 [%]
L0
KONTRAKCE – poměrné trvalé zúžení. Je to
celková změna průřezu v místě přetržení.

Z = S - S0 . 100 [%]
S0
MTDII 10
Zkouška tahem – pracovní diagramy
Zapisovací zařízení na trhacím stroji zaznamenává
PRACOVNÍ DIAGRAMY – závislost síly F na
prodloužení tyče DL nebo závislost napětí σ a
poměrného prodloužení ε.
F, P
L
A 

K

P 
E

 U
 K E 
U

E l,
P


MTDII 11
 Zkouška tahem – co určujeme (z diagramu)
F, P MEZ ÚMĚRNOSTI V TAHU σU –
L největší smluvní napětí, při kterém je
A
deformace úměrná napětí (platí
K Hookův zákon).

P 
E MEZ PRUŽNOSTI σE – smluvní
 U napětí, do kterého vznikají jen pružné
K  E  deformace. Těžko zjistitelná.
U
SMLUVNÍ MEZ PRUŽNOSTI =
napětí, které po odlehčení zanechá
E l, trvalou deformaci 0,2% L0.
P
MEZ KLUZU σK – smluvní napětí, při

 jehož dosažení probíhají po určitou
dobu deformace, aniž je nutno
zvyšovat zatížení. U ocelí se z něj
určuje dovolené napětí v tahu.
MEZ PEVNOSTI σP – největší
smluvní napětí, které materiál ještě
vydrží bez porušení.
MTDII 12
 Zkouška tahem – rozdíl mezi skutečným a
smluvním napětím
 Smluvní napětí  i poměrné prodloužení
 jsou přímo úměrné zatěžující síle F a
prostému prodloužení l. Proto je sk
možno v příslušném měřítku z diagramu
zakresleného trhacím strojem odečítat i
 P´
poměrné hodnoty. Protože diagram 

P
neurčuje průběh skutečného napětí, ale 
pouze napětí smluvního, nazývá se
diagramem smluvním.
 Srovnání průběhu skutečného a
smluvního napětí během zkoušky je
naznačeno na obrázku. Tím je také
vysvětlena skutečnost, proč zdánlivě

zkoušený vzorek praská při menším
napětí než je napětí příslušejícíMTDII
vrcholu 13
smluvního diagramu -.
 Zkouška tahem – typy diagramů
 Tvrdší oceli nemají zřetelnou
ani mez kluzu. Proto se u nich
udává smluvní mez kluzu. Je
definována (podobně jako
smluvní mez pružnosti) jako
napětí, které vyvodí trvalé
prodloužení zkušební tyče
rovné 0,2 % měřené délky l0
(obrázek). Je označována 0,2.
 Tvrdé a křehké kovy, jako
například pevné druhy ocelí
nebo litina, vykazují při tahové
zkoušce velmi malé celkové
prodloužení.

http://www.youtube.com/watch?feature=en http://www.youtube.com/watch?v=
dscreen&v=D23hzv-3Tf0&NR=1 cADYlfHjCrU
MTDII 14
 Zkouška pevnosti v tlaku
 Zkouška pevnosti v tlaku je
obdobou tahové zkoušky. Zkušební
vzorky jsou zatíženy dvěma stejně
velkými silami (F), působícími
tlakem v podélné ose vzorku.
 Zkušební vzorek z kovových
materiálů má tvar válečku
o průměru 10 až 30 mm. Jeho
výška h je při hrubém měření h = d,
při přesném měření h = (2,5 až 3).d.
 Zkušební vzorky ze dřeva, kamene
či betonu mají z důvodu
snadnějšího zhotovení tvar krychle.
MTDII 15
Zkouška tlakem – co měříme a
počítáme

Prosté zkrácení:

Poměrné zkrácení:

Poměrné zkrácení v %:

Poměrné rozšíření:

MTDII 16
 Srovnání diagramu zkoušky tahem a tlakem
 U měkčích a houževnatějších
materiálů je diagram zkoušky t
tlakem přibližně souměrný tah
podle počátku k diagramu
tahové zkoušky, nedochází t
d
zde ovšem ke vzniku „šíje“ a
tudíž poklesu smluvního tlak
napětí. Zkouška u těchto
materiálů nemá ukončení, d
protože vzorky se stále
stlačují, aniž dojde k jejich
Křehké materiály, jako například litina,
porušení. Protože mezní
vykazují pevnost v tlaku výrazně vyšší
napětí v tlaku jsou u těchto
než pevnost v tahu (u litiny je Pd = 3
materiálů prakticky shodná
s mezními napětími v tahu, až 5Pt). Pak je ovšem nutno provádět
tlakovou zkoušku není třeba obě zkoušky. Při dosažení meze
provádět. pevnosti
MTDII dojde u křehkých materiálů17
k rozdrcení vzorku.
 Zkouška ohybem
 Zkušebním vzorkem je tyč zpravidla válcového
tvaru (kruhového průřezu). Při zkoušce je
položena na dvou podpěrách a uprostřed
zatěžována. Zjišťuje se pevnost v ohybu a
poměrný průhyb v okamžiku porušení vzorku.

F F
y
l l

MTDII 18
 Zkouška ohybem
Pevnost v ohybu [MPa]:

MOmax = maximální ohybový

moment [N.mm]:

Fmax = maximální zatěžující síla v

okamžiku porušení [N]

WOmax = modul průřezu v ohybu

(kruhový průřez):

Poměrný průhyb  = z celkového

průhybu y podle vztahu
MTDII 19
 Zkouška střihem
Zkouška střihem se provádí pouze
výjimečně, zpravidla jen u materiálů
určených pro výrobu šroubů, nýtů,
kolíků, klínů a jiných strojních
součástí, které jsou během provozu
namáhány tangenciálním napětím.
Vzorek je vložen do zkušebního
zařízení tak, aby se jeho namáhání
v maximální možné míře blížilo
namáhání prostým smykem. Ve Mez pevnosti ve smyku
skutečnosti však vždy dochází
k přídavnému ohybovému
namáhání, takže vzniká střih. Při
způsobu zkoušení naznačenému FPs je zatěžující síla v okamžiku
v obrázku působí síla F na dva porušení zkušebního vzorku a d je
kruhové průřezy vzorku (vyznačenyMTDII průměr válcového vzorku 20

čárkovaně).
 Zkouška krutem
 Účelem této zkoušky je zjištění pevnosti
materiálu při jeho namáhání kroucením, což je
velmi častý případ u součástí přenášejících
rotační pohyb (hřídelů). Vzorkem je tyč
kruhového průřezu jedním koncem nehybně
upnutá a na druhém konci zatížená zvětšujícím
se kroutícím momentem.
MK

l
MTDII 21
 Zkouška krutem
 Mez pevnosti v krutu:

 Mk max je kroutící moment v okamžiku porušení pevnosti vzorku

 Wk je modul průřezu v krutu, který se pro kruhový průřez určí
ze vztahu

 Kromě meze pevnosti se při zkoušce může zjišťovat také

dosažitelná deformace. Určuje se jako tak zvané poměrné
zkroucení podle vzorce

 kde  je úhel, o který byl působením kroutícího momentu

pootočen koncový průřez zkušebního vzorku oproti průřezu
protilehlému. MTDII 22
 Mechanické dynamické zkoušky
 Strojní součásti jsou během svého provozu
velmi často zatěžovány náhle nebo proměnlivě
působícími silami. V takových případech
dochází k porušení materiálu při napětích
výrazně nižších, než odpovídá mezím pevnosti
zjištěným při zatížení statickém. Proto je nutno
provádět zkoušky, jejichž průběh se přibližuje
průběhu takových skutečných namáhání.
 RÁZOVÉ NAMÁHÁNÍ = působení sil náhlé
 CYKLICKÉ NAMÁHÁNÍ = působení sil
proměnlivé MTDII 23
 Zkoušky rázem
 Těmito zkouškami je zjišťována houževnatost
materiálu při náhlém zatížení.
 Zkoušky tahem, tlakem, smykem či krutem,
nejvhodnější a proto nejčastější jsou rázové
zkoušky ohybem.
 Dvě metody: podle Charpyho, kdy je vzorek
při zkoušce položen na dvě podpěry,
podle Izoda, kdy je vzorek uchycen
ze jeden konec (letmo).

MTDII 24
Zkouška rázem dle Charpyho
 Zkušebním zařízením je
tzv. Charpyho kladivo,
kyvadlo se zúženou
funkční hranou - břitem.
Zkušebním vzorkem je tyč
normalizovaných rozměrů.
Na začátku zkoušky je kladivo
umístěno do jeho horní polohy (A). Na
podpěry se položí zkušební vzorek a
kladivo se uvolní. Polohová energie
kladiva se mění v kinetickou.

V nejnižším místě své dráhy kladivo udeří

do vzorku. Část kinetické energie se
spotřebuje na deformaci vzorku. Kladivo
překývne do polohy B. Rozdíl polohových
energií kladiva v místech A a B představuje
práci potřebnou na přeražení vzorku. MTDII 25
Zkouška rázem dle Charpyho
 Vzorky z houževnatých materiálů (oceli),
které by při jednoduchém tvaru nepraskly,
se opatřují vrubem (naznačeno v obrázku).
Vzdálenost podpěr je 40 mm.

Pro křehké
materiály se
užívá
jednoduchých
tyčí.

MTDII 26
Zkouška rázem dle Charpyho
 Měřítkem houževnatosti materiálu je deformační práce
přepočtená na jednotku plochy průřezu v místě nárazu
kladiva. U houževnatých materiálů zkoušených pomocí vzorků
opatřených vrubem platí pro tzv. vrubovou houževnatost

 kde R (J.m-2) je vrubová houževnatost, S0 (m2) je plocha

průřezu vzorku v místě vrubu, A (J) je deformační práce, která
se určí ze vztahu

 kde G (N) je tíha kladiva a h (m) je výškový rozdíl počáteční a

konečné polohy kladiva.
 U křehkých materiálů probíhá zkouška obdobně. Vzorek však
nemá vrub a proto se do vzorce pro výpočet tzv. rázové
houževnatosti dosazuje plocha MTDII
plného průřezu tyče. 27
 Únavové zkoušky – opakovaným
namáháním

 Při opakovaném namáhání kovových

materiálů často dochází k  porušení jejich
soudržnosti, přestože napětí v nich vyvozené
nedosáhlo statické meze pevnosti (například
oddělení části drátu od většího celku jeho
opakovaným lámáním v ruce). Tento jev je
nazýván únavou materiálu.

MTDII 28
Únavové zkoušky – opakovaným
namáháním

 Podle charakteru vznikajícího napětí

může být cyklické namáhání
pulzující střídavé střídavé
míjivé
+ () nesouměrné souměrné
 pulzující
čas
-  ( )
 míjivé
 střídavé - nesouměrné
- souměrné
MTDII 29
 Únavové zkoušky – opakovaným
namáháním
 Podle působení namáhání mohou zkoušky
probíhat cyklickým tahem - tlakem, ohybem a
krutem. Nejobvyklejší je zkouška souměrným
střídavým ohybem.
 tento způsob zatížení je pro materiál nejnebezpečnější
 tímto způsobem jsou namáhána vlákna materiálu
důležitých a často užívaných strojních součástí
přenášejících rotační pohyb
 hřídelů realizace zkoušky cyklickým ohybem je
snadnější a rychlejší než realizace zkoušky jiným
způsobem.
MTDII 30
 Únavové zkoušky – opakovaným
namáháním
 Vzorkem je tyč kruhového průřezu a normalizovaných rozměrů.
Při zkoušce se vzorek, uložený svými konci v ložiskách, otáčí.
Uprostřed je zatížen nastavitelnou silou (F). Je-li sledované
vlákno tyče právě v místě 1, vzniká v něm maximální tahové
napětí (t max). Při průchodu místem 2 se nalézá v neutrální
vrstvě vláken a tudíž není vůbec zatíženo (  = 0). Je-li právě
v místě 3, vzniká v něm maximální tlakové napětí (d max). Při
průchodu místem 4 se opět nalézá v neutrální vrstvě vláken
(  = 0). Průběh namáhání každého vlákna je střídavý
souměrný - sinusoida.
t
F 1 1
3
2
4 2 4
l/2 úhel
1 pootočení
l
MTDII d 3 31
 Únavové zkoušky –
opakovaným namáháním
 σc – mez únavy – nejvyšší napětí, které
materiál vydrží, při nekonečném poctu cyklu
aniž dojde k porušení.
 σn - časová mez únavy – napětí, které mat.
vydrží po určitý počet cyklů n.

MTDII 32
 Mechanické zkoušky za
teplot odlišných od okolí
 Součásti strojních zařízení jsou při svém provozu
často vystaveny teplotám odlišným od teploty okolí
(tak zvané běžné nebo normální teploty). Proto je
nutno ověřit, do jaké míry teplota ovlivňuje
mechanické vlastnosti. Za tímto účelem jsou
prováděny zkoušky mechanických vlastností za
vyšších teplot a zkoušky mechanických vlastností za
nízkých teplot.

MTDII 33
 Zkoušky mechanických vlastností
za vyšších teplot
 Pro konstrukci i technologii je třeba znát, jaké
vlastnosti má materiál za vyšších než obvyklých teplot.
Zkoušky mechanických vlastností za zvýšených teplot
jsou dvojího druhu:
 krátkodobé, při kterých se zpravidla zjišťují vlastnosti
materiálu za účelem posouzení jeho vhodnosti
k technologickým operacím, zejména ke tváření
 dlouhodobé, při kterých se zjišťují vlastnosti
materiálu za účelem posouzení jeho vhodnosti
k použití do zařízení pracujících při zvýšených
teplotách.
MTDII 34
 Krátkodobé zkoušky za vyšších
teplot
 Provedení krátkodobých zkoušek za vyšších teplot je
v podstatě shodné s metodami užívanými při zkouškách za
teplot běžných. Nejčastěji se provádí zkouška tahem, někdy
zkouška vrubové houževnatosti a zkouška tvrdosti. Na obrázku
je naznačena závislost meze pevnosti (Pt), meze kluzu (Kt) a
tažnosti () uhlíkové oceli na teplotě.

 Z diagramu je zřejmé, že uhlíková ocel dosahuje své největší pevnosti mezi 200 a
300 °C. Při téže teplotě má nejmenší tažnost, tedy i vhodnost pro tváření. Mez kluzu
se s teplotou snižuje plynule.
MTDII 35
 Dlouhodobé zkoušky za
vyšších teplot
 Při dlouhodobém zatížení za vyšších teplot je chování kovů
jiné. Deformace se s časem zvětšuje i při neměnném zatížení.
Tento jev se nazývá tečení materiálu (anglicky creep)
 Dlouhodobými zkouškami za vyšších teplot je zjišťována
závislost rychlosti deformace vzorku na jeho zatížení. Zpravidla
je prováděna zkouška tahem, obdobná tahové zkoušce za
běžných teplot. Zkušební vzorek (tyč) je však při zkoušce
natahován uvnitř zvláštní elektrické odporové pece, vybavené
zařízením pro přesnou regulaci teploty. Zatěžující síla se
zvyšuje stejně jako u zkoušky za běžných teplot až na předem
určenou velikost, pak zůstává stálá. V pravidelných časových
intervalech se zaznamenává celkové prodloužení vzorku až do
porušení jeho soudržnosti. Ze záznamu se pak vytvoří diagram
závislosti celkového prodloužení na čase (v obrázku).
MTDII 36
 Dlouhodobé zkoušky za vyšších
teplot
 Diagram je možno rozdělit do
URČUJEME Mez tečení v tahu Tt
čtyř charakteristických částí. celkové
První část diagramu od prodloužení
počátku záznamu O do bodu D
A odpovídá počátečnímu 

protažení jako při zkoušce za C

běžných teplot. Ve druhé části B
zkoušky od A do B se rychlost A 

deformace (tj. prodloužení za
jednotku času) zmenšuje,
probíhá tzv. primární tečení. O čas

Nejdelší je třetí část od B do C, tzv. sekundární tečení, ve které je

rychlost tečení konstantní, deformace roste s časem lineárně. Po
dosažení bodu C se začne rychlost tečení prudce zvyšovat, probíhá
terciární tečení. V bodě D dochází k lomu
MTDII (porušení soudržnosti 37
vzorku).
 Zkoušky mechanických
vlastností za nízkých teplot

 Při snižování teploty pod teploty běžné

se u ocelí zvyšuje mez pevnosti a mez
kluzu, ale snižuje se tažnost a vrubová
houževnatost. Proto je nutno pro
dimenzování součástí pracujících při
snížených teplotách (například součásti
chladicích zařízení, kompresorů, letadel,
pláště raket) zjistit mechanické vlastnosti
materiálů těmto teplotám příslušející.
MTDII 38
 Zkoušky mechanických
vlastností za nízkých teplot
 Zpravidla se při nízkých teplotách provádí tahová
zkouška a zkouška vrubové houževnatosti. Metodika
zkoušek je shodná s postupy prováděnými za běžných
teplot. Zkušební přístroj je doplněn o chladicí zařízení,
které musí umožnit rovnoměrné ochlazení zkušebního
vzorku na předepsanou teplotu a udržení této teploty
během zkoušky. Obvyklými chladicími prostředími
jsou směs tuhého oxidu uhličitého a metylalkoholu (do
- 70 °C), směs kapalného dusíku a petrolétheru (do -
150 °C), kapalný dusík (do - 190 °C) a kapalné helium
(pod - 190 °C). MTDII 39
 Použitá literatura
 http://ljinfo.blogspot.cz/
 http://fst.tnuni.sk/?q=sk/clanok/kst/veda-a-vy
skum/laboratorne-vybavenie
 Podklady Ing. J. Hladký
 www.kmt.tul.cz

MTDII 40
Děkuji za pozornost

MTDII 41