Mechanika pevných těles a

základy reologie
 Mechanika pevných těles
 Mechanika je obor fyziky, který se zabývá mechanickým pohybem a změnami velikostí a
tvarů těles
 Ve vztahu k příčinám studovaného pohybu lze mechaniku rozdělit na kinematiku, která
popisuje pohyb těles bez ohledu na příčiny pohybu a dynamiku, která se zabývá příčinami
pohybu, speciálním případem dynamiky je statika, která studuje rovnováhu sil
 Mechanickými vlastnostmi pevných těles rozumíme relace mezi mechanickým namáháním
a deformacemi, které toto namáhání způsobí
 K popisu mechanických vlastností pevných těles se používají určité idealizace či modely
 O modelu, který lze použít, rozhoduje především velikost mechanických napětí a doba, po
kterou je těleso namáháno
 Klasifikace pevných těles

 Tuhé těleso je idealizované těleso, které má stálý tvar i při působení vnějších sil, tzn. že tyto
síly nezpůsobují žádné deformace. Jedná se o teoretickou situaci, protože ve skutečnosti je
namáhání vždy doprovázeno deformacemi. Tento model lze použít pouze tehdy, pokud lze
vznikající deformace zanedbat.
 Pevné pružné těleso je idealizované těleso, síly působí jen pružné deformace. Po vymizení
síly zaniká i deformace, nejsou tedy přítomny trvalé deformace. Tomuto modelu dobře
odpovídá chování čisté krystalické látky při působení malých sil.
 U reálných pevných těles síly působí nejen pružné, ale i trvalé deformace. Rozsah trvalých
deformací roste se zvětšujícím se namáháním. Při velkých namáháních se může objevit
zvláštní druh toku, tzv. kluz. Mechanické chování reálných těles se blíží chování tzv.
viskoelastických těles.
 Struktura pevných těles

 Pevné látky můžeme dělit na látky krystalické a amorfní

 Rozlišujeme krystaly iontové – uzlové body v mřížce jsou obsazeny ionty, vazba je iontová
krystaly valenční – uzlové body v mřížce jsou atomy, vazba je kovalentní
krystaly kovové – uzlové body v mřížce jsou atomy, vazba je kovalentní, existují
volné elektrony

krystaly molekulární- uzlové body v mřížce jsou molekuly, vazba van der
Waalsovými silami, vodíkovými můstky

 V krystalických látkách jsou částice uspořádány geometricky pravidelně, podle typu

krystalové mřížky se liší mechanické vlastnosti krystalů
 Monokrystaly obecně mají anizotropní vlastnosti
 Látky jsou však zpravidla složeny z velkého množství náhodně orientovaných anizotropních
oblastí a mohou mít celkově vlastnosti izotropní vlastnosti polykrystaly
 Amorfní látky nemají krystalickou strukturu, mají izotropní vlastnosti, mechanickým
chováním odpovídají kapalinám s velkou viskozitou
 Deformace a mechanická namáhání
 Tělesa podléhají při mechanickém namáhání ve větší či menší míře deformacím. Pojmem
deformace tělesa rozumíme změnu jeho tvaru -při namáhání tahem se tělesa prodlužují,
při smyku se části těles vůči sobě posunují, při tlakovém namáhání se zkracují a při krutu
dochází ke stáčení.
 Při deformacích dochází ke změnám ve tvaru i objemu těles. Deformace mohou být
pružné - po vymizení působící síly mizí, nebo trvalé, které v určité míře přetrvávají, i
když deformující síla přestane působit
 Absolutní deformace je změna parametru (délky, šířky, úhlu apod.)
 Relativní deformace () je změna parametru v poměru k původní velikosti, např. při
namáhání v tahu je relativní deformace dána vztahem , kde je původní velikost parametru
(délka) a je změna parametru (prodloužení). Obvykle je udávána v procentech.
 Deformace a mechanické napětí

 Mechanické napětí je stav, který vznikne v tělese, pokud na něj působí účinky sil, je to
také název fyzikální veličiny, pomocí které je stav silového namáhání těles popisován
 Normálové napětí ( ) je napětí působící ve směru normály k ploše průřezu tělesa

kde je deformující síla, je plocha průřezu
 Tečné (smykové) napětí ( ) je napětí působící ve směru tečny k ploše průřezu tělesa

 Vztah mezi namáháním a deformací

 Mechanické chování těles popisujeme relacemi mezi namáháním a deformacemi

 Vztah mezi napětím a deformací vyjadřuje Hookeův zákon, lze jej formulovat např. takto:
Deformace je přímo úměrná mechanickému napětí
 Většina materiálů se při malých napětích chová jako dokonale pružná látka
Vztah mezi namáháním a deformací

 U = mez úměrnosti u- až do tohoto bodu

platí Hookeův zákon
 E = mez pružnosti (elasticity) e, při vyšším
napětí již dochází k nevratné deformaci
 K= mez kluzu kt, materiál se prodlužuje a
jakoby „teče“ i když se napětí nezvětšuje
 P= mez pevnosti pt to je maximální napětí,
které materiál snese
 X= bod, kdy dochází k definitivnímu
přetržení zkoumaného materiálu
Vztah mezi namáháním a deformací

 U biologických materiálů je průběh

závislostí mezi deformací a namáháním
obecně nelineární

Obr.2
Závislost mezi napětím a deformací stěny aorty
 Hookeův zákon
 Matematicky lze Hookeův zákon pro různé druhy namáhání formulovat následujícími způsoby:

 Při namáhání v tahu pro prodloužení  platí: , resp.

 kde k je koeficient protažení a je Youngův modul pružnosti
 Napětí σ je způsobeno silou působící v ose tyče ve směru kolmém k průřezu tyče, jedná se tedy o
normálové napětí
 Pro příčné zúžení ) platí
 Při namáhání v tlaku platí stejné vztahy jako pro namáhání v tahu, ale znaménka ve vzorcích
jsou opačná

Obr.3
Namáhání těles v tahu a tlaku
 Hookeův zákon

b´

l

Obr.4 Obr.5
Namáhání těles v tahu Namáhání těles v tlaku
 Hookeův zákon
 Zvláštním případem tlaku je namáhání všestranným tlakem. Těleso zmenšuje svůj objem
a toto zmenšení se rovněž řídí Hookeovým zákonem, který má tvar

kde je modul objemové pružnosti a je relativní změna objemu

Obr. 4
Namáhání těles ve všestranném tlaku
 Hookeův zákon
 O deformaci ve smyku mluvíme tehdy, pokud se jednotlivé vrstvy tělesa posouvají bez toho,
aby se měnila jejich vzájemná vzdálenost. Mějme krychli o hraně a, dolní podstava je
upevněná a v horní podstavě působí síla F, která ji posune o délku u. Úhel původně pravý se
změní o úhel . Mezi smykovým napětím  a smykovou deformací, která je charakterizovaná
úhlem smyku (zkosem) platí

kde je modul pružnosti ve smyku, ()

 Těleso mění svůj tvar, ale původní objem se nezmění, tedy popisuje tvarovou deformaci

Obr.5
Namáhání těles ve smyku
 Hookeův zákon
 Deformace ve smyku se uplatňuje i při krutu
(torzi) tělesa. Namáhání v krutu vzniká, pokud na
těleso působí kroutící moment síly, způsobený
dvojicí sil, rovnoběžný s osou tělesa. Působením
dvojice sil dochází ke zkroucení tyče na volném
konci
 Nejsou-li síly působící na těleso v rovnováze co do
jejich otáčivého účinku, je těleso namáháno na
ohyb. Těleso je na jednom konci upevněno a na
druhém konci je zatíženo silou F
 Napětí je nahrazováno momentem síly

 Hookeův zákon platí pouze v jistém intervalu

D=Fx
Dmax = F l
D

l
x
x
 Mechanické vlastnosti tkání

 Biomechanika popisuje účinky sil na tkáně, jejich funkci a reakci na vnější síly
 Pro popis mechanického chování in-vivo je důležitá dynamika zatěžování, namáhání je
vždy doprovázeno ztrátami energie – mechanické chování obsahuje i viskózní složku
 Typická je závislost na historii napětí, relaxace a creep, hystereze, nehomogenita,
kompozitní charakter, anizotropie a adaptabilita
 Jedná se o otevřené systémy, mohou mít individuální vlastnosti, mění se se stárnutím
organismu
 Post mortem detekované vlastnosti neodpovídají mechanickým vlastnostem živé tkáně
 Mechanické vlastnosti tkání

 Tuhost –schopnost odolávat deformacím, závisí na materiálu i jeho geometrii, je dána

modulem
 Pevnost (mez pevnosti)- mezní zatížení, po jeho překročení nastává destrukce materiálu
 Elasticita (pružnost) – schopnost vrátit se po odeznění zatížení do původního tvaru
 Plasticita (tvárnost) – schopnost zachovat deformaci i po odeznění zatížení
 Viskozita – dynamická vlastnost, která se projevuje jako odpor proti změně tvaru látky
 Creep - dlouhodobá odezva viskoelastických materiálů, při aplikaci vnější síly se kromě
okamžité deformační odezvy projevuje pozvolný nárůst deformace = tečení (creep), po
určitém čase se ustálí na konstantní hodnotě
 Relaxace –pokles zátěžné síly k udržení počáteční deformace
 Mechanické vlastnosti tkání

 Jsou do značné míry dány stavbou a uspořádáním tkáně

 Základním stavebním prvkem jsou vlákna elastinu a kolagenu, výsledné mechanické
vlastnosti tkáně jsou dány jejich zastoupením a množstvím amorfní mezibuněčné hmoty
 Únava materiálu je snižování meze pevnosti způsobené cyklickým opakováním působení
vnější zátěže
 Mez únavy hodnota mechanického napětí, která pokud není překročena, je možné materiál
zatěžovat neomezeným počtem cyklů, cyklická zátěž může být popsána různým průběhem
opakujícího se silového zatížení
 Biokompatibilita - schopnost vzájemné snášenlivosti umělých materiálů s hostitelem
Viskoelasticita biologických materiálů

 Viskoelasticita materiálů souvisí se schopností tlumit mechanické vibrace

 Při harmonickém dynamickém namáhání materiálu se napětí i deformace obecně mění s
časem –deformace ε(t) má určité fázové zpoždění vůči působícímu napětí σ(t) – to je
způsobeno tlumením materiálů, při kterém dochází k částečné přeměně vložené energie v
teplo
 Z hlediska disipace energie při dynamickém namáhání se rozdělují materiály na elastické,
viskoelastické a viskózní
 Viskoelasticita biologických materiálů
 Ideálně elastický materiál je takový druh
materiálu, u kterého veškerá energie
akumulovaná v materiálovém vzorku při jeho
zatížení je zpětně využita při odlehčení tohoto
vzorku
 Nedochází tedy k žádné disipaci vložené
mechanické energie v teplo Obr. 10
Časová závislost napětí a deformací při harmonickém
 Napětí a deformace jsou ve fázi a fázový namáhání u ideálně elastických materiálů
posun je nulový
 Platí Hookeův zákon

Obr. 11
Závislost mezi napětím a deformací při harmonickém
namáhání u ideálně elastických materiálů
 Viskoelasticita biologických materiálů
 U ideálně viskózních materiálů se
veškerá vložená energie vložená v při
zatížení vzorku se disipuje v teplo,
nedochází k žádnému zpětnému využití
vložené energie při odlehčení vzorku
 Napětí a deformace nejsou ve fázi,
napětí předbíhá deformaci, fázový posun
Obr. 12
je Časová závislost napětí a deformací při harmonickém
 Neplatí pro ně Hookeův zákon namáhání u ideálně viskózních materiálů

Obr. 13
Závislost mezi napětím a deformací při harmonickém
namáhání u ideálně viskózních materiálů
 Viskoelasticita biologických materiálů
 Viskoelastické materiály jsou přechodovou
oblastí mezi ideálně elastickými a viskózními
materiály. Většina reálných látek je při namáhání
charakterizována jak viskózním, tak i elastickým
chováním. Jedná se především o přírodní a
technické materiály
 Mezi napětím a deformací je určitý fázový posun,
ležící v intervalu (0, ) Obr. 14
Časová závislost napětí a deformací při harmonickém
 Část vložené mechanické energie se zpětně využije namáhání u viskoelastických materiálů
při následném odlehčení, zbytek energie se
přemění v tepelnou energii, tento proces je
nevratný
 Neplatí pro ně Hookeův zákon

Obr. 15
Časová závislost mezi napětím a deformací při harmonickém
namáhání u viskoelastického materiálu
 Základy reologie

 Reologie je nauka o přetváření materiálu, deformacích a toku, zabývá se zejména

dynamikou těchto procesů
 Na rozdíl od mechaniky pevných těles nebo od hydromechaniky respektuje reologie fakt, že
reálné materiály mají současně vlastnosti kapalin i pevných látek
 Uplatnění reologie je zejména v popisu chování nenewtonovských kapalin a
viskoelastických těles. Viskoelastická tělesa se pod vlivem deformujících napětí chovají do
jisté míry jako kapaliny (reagují tokem) a do jisté míry jako tělesa pružná (reagují částečně
elasticky)
 Mezi viskoelastická tělesa patří mnohé biologické struktury, např. kůže, cévní stěny, kosti,
šlach, mnohé struktury vnitřních orgánů apod.
 Reologie pevných látek zkoumá přetváření nejen v ustáleném stavu, ale především časové
proměny a rychlost, s jakou tyto změny probíhají
 Základy reologie

 Reologie rozděluje tělesa podle viskózních a pružných vlastností následujícím způsobem:

 Tuhé těleso – nemá žádné pružné ani viskózní vlastnosti
 Pevné pružné těleso – vykazuje pouze pružné chování
 Reálné pevné těleso – převažuje pružné chování jen malý vliv viskózních vlastností
 Viskoelastické těleso – současný výskyt pružných i viskózních vlastností
 Nenewtonovská (reálná) kapalina- převládají viskózní vlastnosti s jistým vlivem
pružnosti
 Newtonovská kapalina- jen viskózní vlastnosti
 Ideální kapalina – nulová viskozita, žádné deformace při působení vnějších sil
 Základy reologie

 Reologické axiomy
 Každý materiál má vlastnosti, které jsou souhrnem obou typů reologických vlastností
tj. elasticity (pružnosti) a viskozity (plasticity)
 Pokud materiál projevuje jen jednu reologickou vlastnost, je to v důsledku potlačení
ostatních reologických vlastností
 Za působení hydrostatického tlaku reagují všechny materiály pružně
 Základy reologie
 Mechanické chování reálných těles je souhrnem elastických, viskózních, setrvačných
nelineárních a dalších vlastností
 Popis chování takového systému je obtížný, prakticky je proto přijatelnější aproximovat chování
reálných viskoelastických těles pomocí tzv. reologických modelů. Reálné těleso se nahrazuje
reologickým modelem, který je tvořen kombinací elementárních těles, v nichž jsou soustředěny
příslušné vlastnosti
 Hookeovo těleso je idealizované těleso, mající jen elastické vlastnosti. V reologických
modelech se Hookeovo těleso znázorňuje jako pružina
 Newtonovo těleso odpovídá vlastnostem newtonovské kapaliny. V reologických modelech se
znázorňuje jako píst

Obr. 8
Hookeovo a Newtonovo těleso L = AF dL/dt = B F
L je deformace, F je deformující síla,
A resp. B jsou konstanty, t je čas

a) b)
 Základy reologie
 Kombinací těchto těles můžeme získat různě složité modely. Takto vytvářené modely velmi
často nepostihují chování reálných systémů, protože neberou v úvahu vliv setrvačných sil. Jsou
použitelné jen za předpokladu, že setrvačné síly (dané součinem hmotnosti a zrychlení) jsou
zanedbatelné. Obecně je třeba modely doplnit ještě setrvačným členem

M d 2L/dt 2 = F

Obr. 9
Setrvačné těleso
L je deformace, F je deformující síla, M je hmotnost
setrvačného členu, t je čas
 Základy reologie
 Mezi jednoduché modely patří model Voigtův - paralelní kombinace Hookeova a
Newtonova tělesa a model Maxwellův - sériová kombinace Hookeova a Newtonova tělesa
 U biologických materiálů se s Maxwellovým modelem setkáváme ojediněle, obvykle
pouze při velkých namáháních, vedoucích k destrukci materiálu. Voigtův model dobře
vystihuje chování řady jednoduchých materiálů, jako jsou nitě, náplasti

M H N

Obr. 11
Voigtův a Maxwellův model
 Základy reologie
 V reologii se pro popis mechanických vlastností materiálů používají tzv. reologické
diagramy (reogramy). Obecně je reogram grafickým záznamem závislostí veličin, které
ovlivňují mechanické přetváření materiálu, popisují závislost reologických vlastností na
čase, mezi sebou, popř. na dalších veličinách
 Nejdůležitějším reologickým diagramem pro popis chování viskoelastických těles jsou tzv.
křivky toku, jsou to dynamické charakteristiky udávající časovou závislost deformace
jako odezvu na obdélníkový impuls deformujícího napětí
 Tyto charakteristiky nesou informace o elastických i viskózních vlastnostech testovaných
materiálů,
 Deformační odezva je sledována během působení deformujícího napětí a ještě jistou dobu
po odstranění deformujícího napětí, deformující napětí může být obecně libovolného typu
(tahové, tlakové, torzní atd.)
 Základy reologie

1 – těleso pevné pružné

2 – oblast viskoelasticity
3 – oblast toku
4 – maximální deformace
11 – pružný zpětný odskok
21 – oblast zpětného toku
5 – trvalá deformace

Obr. 12
Obr. 11
Křivka toku
Křivka toku
Deformační odezva viskoelastických těles
Průběh vstupního signálu