Miroslav Plzák

Publicista, psychiatr a propagátor

nových metod v psychoterapii
 Kdo to byl ?
• Klasik manželského poradenství a zakladatel
samostatného vědního oboru - matrimoniologie

• Napsal světově první vysokoškolskou učebnici na

toto téma

• Narodil se 25. srpna 1925 v Libušíně

• Zemřel 13. listopadu 2010 v Praze na Starém

Městě
 Jeho život
• Vystudoval lékařství na Karlově univerzitě, od třetího
ročníku se zaměřil na psychiatrii

• V tomto období navštěvoval léčebnu v pražských

Bohnicích

• Od roku 1959 působil na psychiatrické klinice Fakulty

všeobecného lékařství UK, 1964 se stal jejím primářem

• Manželskému poradenství se začal věnovat od roku 1960

• Odchod do důchodu - 1989

 Významné události
• Byl spoluzakladatelem telefonické Linky
důvěry, fungující od roku 1964

• Její vznik byl iniciován Ústředním výborem

KSČ jako prostředek ke snížení vysokého
počtu sebevražd.

• Byl tak průkopníkem telemedicíny v

psychiatrii
• Říká se o něm, že mnoha umělcům pomáhal i proti
komunistickému režimu.

• Mezi jeho klienty údajně patřili např. Václav Havel, Jan

Werich či Helena Růžičková.

• Některým umožnil hospitalizaci na klinice, když měli

politické problémy, jiným stanovil diagnózu tak, aby byli
zproštěni vojenské služby.

• Kvůli jeho postojům v roce 1968 mu Československá

televize rozhodnutím náměstkyně Balašové od roku
1970 po deset let zakazovala přístup na televizní
obrazovku a její manžel, děkan lékařské fakulty profesor
Balaš, mu nepovolil habilitaci s již hotovou docentskou
prací Systematika poruch manželského soužití.
 Odborné názory
• Věnoval se zejména maniodepresivním psychózám. S profesorem Karlem Součkem
napsal knihu Smutek všedního dne a smutek jako nemoc.

• Od roku 1964 se začal soustavně věnovat výzkumu žárlivosti. Tu pokládal za

nejzávažnější problém manželství a milostných vztahů.

• Za základ partnerství považoval projevy tzv. manželské lásky, „tři S“, Stesk po
partnerovi v odloučení, soucit s jeho bolestí, a starost, aby se mu něco nestalo.

• Největšími rozvraceči vztahů jsou podle něj výčitky, osočování a výhrůžky.

• Romantické hodnoty lásky jako zamilovanost či štěstí považoval za nicotné a tvrdil,

že nejsou účelem vztahu.

• Traduje se, že od něj pochází rada „Zatloukat, zatloukat, zatloukat“ (někdy i s

dovětkem „a když se to provalí, tak zase zatloukat“) pro nevěrné manžele. V
posledních letech života však své autorství této rady vyvracel.

• Napsal více než 70 vědeckých a populárně-naučných publikací na téma partnerských

vztahů a manželského soužití. Podle ČTK byl prvním, kdo napsal vysokoškolskou
učebnici o poruchách manželského soužití.