Druhy rozborů

 Fyzikální
 Chemický
 Bakteriologický
Fyzikální rozbory

 Teplota vody
 Stálá teplota podzemní vody je 7 -11 oC, u
povrchové vody kolísá podle teploty vzduchu.
 8 -30 m - průměrná roční teplota, hlouběji
než 30m se může teplota vody zvyšovat.
Teplota má vliv na hustotu vody (kg/m3).
Největší hustota je při teplotě vody 3,98 oC.
Pitná voda má mít teplotu 8 – 12oC.
 Viskozita
 (vazkost, vnitřní tření). Klesá s růstem
teploty. Má vliv na sedimentaci.
 Elektrická vodivost
 Zvyšuje se se vzrůstem obsahu rozpuštěných solí.

 Rozptýlené látky
 Ovlivňují volbu úpravy vody

 Barva
 Je způsobena rozptýlenými a rozpuštěnými látkami. Barvu
určujeme pomocí platinokobaltové stupnice (mg Pt/l). Pitná
voda max 20 mg Pt/l.
 Železité látky – zabarvení červenohnědé
 Huminové látky – zabarvení nažloutlé až hnědé
 Zákal
 Je způsoben rozptýlenými nerozpuštěnými látkami
organického nebo anorganického původu. Hodnotí se
průhledem skrz vodu na černobílý terč. Stupnice od 0 do 5
mg SiO2/l.
 Pitná voda 0.1 – 0,5 mg SiO2/l.

 Chuť
 Měkká, destilovaná voda není dobrá. Destilovaná voda
může být i nebezpečná lidskému zdraví (jedovatá).
 Optimální tvrdost je 2,9 – 4,3 mmol/l, to znamená 80 – 120
mg CaO a MgO pro pitnou vodu. Je to důležitá věc pro
potravinářský průmysl.
 Pach
 Je způsoben přirozeným i umělým znečistěním a
rozkladem organických látek. Kontroluje se u vody
ohřáté na 20 – 60oC.
 Stupnice 0 – 5o, pro pitnou vodu max. stupeň 2

 Radioaktivita
 Ve vodě je přirozená radioaktivita, která ale
nedosahuje limitů ČSN. Způsobuje ji isotop draslíku
K4019, nebo tritium v atmosféře H31. Nebezpečné je
ale umělé znečistění (atomový odpad, výroba,
výzkum, lékařství…)
Bakteriologické rozbory

 Sleduje se fekální znečistění (enterokoky,

Escheria coli
 Určuje se množství organismů na 1ml vody po
určitém čase
Chemické rozbory

 Sleduje se obsah kovů (Fe, Mg, Ca)

 Těžké kovy (Pb, Cr, Cd, Ag, Hg…)
 Ostatní závažné parametry – bor, dusičnany,
dusitany, sloučeniny fluoru a kyanidy