Edison

Vítězslav Nezval
Literární druh a žánr: lyricko-epická skladba, báseň

Literární směr: poetismus

Slovní zásoba a jazyk: skládá se ze zpěvů, sdružený rým, verše jsou na sebe skládány asociativně a vyvolávají velké množství
představ, personifikace, anafory, metafory,

Postavy:

Básník sám – vstupuje do děje svými úvahami

Edison – americký technik a vynálezce
Sebevrah – protiklad Edison, hazardér, neúspěšný, má prázdný život

Kompozice: Báseň je dělena na pět zpěvů, které jsou dále členěny na sloky, báseň má rámcovou podobu – končí na stejném místě, kde
začala

Prostor a čas: doba života Edison 1847-1931, toulky Prahou

Hlavní myšlenky díla: otázka, co člověk zanechá po sobě po smrti, Edison jako úspěšný vzor, který po sobě zanechal mnoho
vynálezům v protikladu pak stojí svět hazardních hráčů, prostitutek, sebevrahů, autor nachází podobnost mezi těmito dvěma odlišnými světy
DĚJ

1. Motiv sebevražedného stínu provázející básníka, dialog

2. Básník najde článek o Edisonovi ve starých novinách, autor vzpomíná na své

dětství, kdy roznášel noviny

3. Autor popisuje Edisonovy vynálezy, oslava pokroku civilizace

4. Smyslem života je štěstí z nových objevů a dobývání světa

5. Radost ze života, touha po životě, básník se probouzí ze snění a

uvědomí si, že mluvil sám se sebe
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

V díle se reflektuje vystřízlivění z euforie po vzniku ČSR. Rozvíjí se technický pokrok a přichází rovněž
změna životního stylu. Objevují se nové umělecké směry – surrealismu, dadaismus i poetismus. Právě tam
patří i skladba. Vliv na ni má však i proletářská literatura. V poezii se reflektuje pocit ohrožení, básnící se
sjednocují a píšou „poezii domova.“
Autor
• Vítězslav Nezval (1900-1958)
• Přední představitel české meziválečné avantgardy. Básník, dramatik a překladatel. Angažoval se ve skupinách surrealistů a poetistů.
Po 2. světové válce psal budovatelskou poezii. V Praze se spřátelil s Karlem Teige a Jiří Wolkerem. Inspiroval se Appollinairem a
jeho moderní francouzskou poezií. Byl členem skupiny Devětsil. Užíval si pražský bohémský život. Ve Francii se seznámil se
surrealistou Andre Bretonem. Roku 1948 získal podporu komunistů, protože nepsal proti Stalinovi. Začíná psát budovatelskou
poezii.

• Autorovo další dílo:

• Manon Lescaut

• Anička, skřítek a Slaměný Hubert

• Valérie a týden divů

• DALŠÍ AUTOŘI TOHOTO OBDOBÍ

• Josef Hora – Slunovrat

• Jindřích Hořejší – Den a noc, Hudba na náměstí

• Naše životy jsou truchlivé jak pláč
Jednou kvečeru šel z herny mladý hráč
venku sněžilo nad monstrancemi barů
vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru
avšak noc se chvěla jako prérie
pod údery hvězdné artilérie
které naslouchali u politých stolů
pijáci nad sklenicemi alkoholů
polonahé ženy v šatě z pávích per
melancholikové jako v podvečer

• Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

• Vracel jsem se domů přes most Legií

zpívaje si v duchu malou árii
piják světel nočních bárek na Vltavě
z hradčanského dómu bilo dvanáct právě
půlnoc smrti hvězda mého obzoru
v této vlahé noci z konce únoru

• Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

• Skláněje se z mostu uviděl jsem stín

sebevrahův stín jenž padal do hlubin
bylo tu však něco těžkého co pláče
byl to stín a smutek hazardního hráče
řekl jsem mu probůh pane co jste zač
odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč
bylo tu však něco smutného co mlčí
byl to stín jenž jako šibenice trčí
stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!
ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah!