Československá kinematografie

za první republiky

…s krátkým exkurzem do časů

Rakousko-Uherského mocnářství.
Na fotografii herec Josef Šváb Malostranský
 1896 - 1901
• 15. 7. 1896, Karlovy Vary – první projekce kinematografu bratří Lumiérů v českých zemích.
• Kinematograf součástí kočovných tlup artistů, komediantů, hudebníků – omezování činnosti
ze strany rakousko-uherských úřadů (strach z přemnožení kočovníků, kteří byli vnímáni jako
nebezpečné živly).
• Přesto prudký rozvoj – do r. 1897 vidělo kinematograf v každém městě na 1000 obyvatel...

Pro nedostatek filmů

(málo materiálů,
nezkušenost
s produkcí, nestejný
tvar filmového
materiálu – nešlo
promítat na různých
kamerách) museli
filmaři stále měnit
místo promítání – filmy
se rychle okoukaly.
Promítací sály: hotely,
kavárny, hospody.
• Filmová témata: velkoměstský ruch, vlnící se moře, dělníci v továrně, artisté
na hrazdách… / aktuality – měly i obsah, zpravidla státního významu (návštěva krále
apod.). / krátké komické gagy a grotesky / historické filmy z Francie nebo USA / scény z
místa,
kde se promítalo – kvůli zisku, lidé se rádi viděli ve filmu (efekt vzrušujícího nového vynálezu).
• Od prvních let hudební doprovod – živý nebo ze záznamu (z fonografu).
Polostálá kina
fungovala v největších
městech vždy zhruba
1-2 roky, pak zanikla
a přišla nová.
Pražské noviny se
kinematografu věnovaly,
jinde jen když si majitel
zaplatil. „Recenze“ byly
kusé, bez kritiky, jen
záznam dění nebo přímo
propagace.

foto: záběr z grotesky

Pokropený kropič
 1902 - 1907
• Z kočovných podniků (panoptikum, cirkus) se stávají kočovné kinematografy – diváci dali
přednost filmům před ostatní produkcí.
• Období hospodářského růstu – zájem o film roste.
• Filmy na téma: pohádkové feerie, komické scénky, dramata, aktuality (války, pohřby,
korunovace, katastrofy…) – šlo o to pobavit a vzrušit.
• Zdokonalení techniky – mohlo se promítat v kuse (doposud se co minutu musela
v projektoru vyměnit cívka s filmem) – snímky se prodlužovaly, složitější děj.
• Bohatší podniky: vlastní stan, lavice, parní lokomobil k výrobě elektřiny, obří fonografy,
tisíce filmů, které měnily každé 3-4 týdny…
• Chudší: v hospodách a hotelech, Drummondovo světlo („Hoří-li plamen třaskavého plynu proti
válečku vypáleného vápna, tu rozšiřuje vápno, poněvadž přijde do nejvyššího bílého žáru světlo takové jasnosti,
že ho oko sotva snésti může. Toho stupně světla používal r. 1826 anglický inženýr Drummond, odkudž se mu
dostalo názvu světla Drummondova…“ – F. Faktor: O pokrocích v osvětlování z nejstarších časův až do doby
nynější), nejvýš deset filmů, které obehrávaly do úplného zničení.
• Mezititulky ještě neexistovaly – v kinech zaměstnáváni vysvětlovači děje.
• Ruční promítání – kameraman musel být zkušený, aby nezrychloval nebo nezpomaloval.
• Od r. 1903 převažují v celém světě filmy spol. Pathé Fréres – otevírá filiálky v cizích zemích,
prodává stovky kopií svých filmů, ovládá značnou část trhu se surovinami, s kiny…
• První zvukové filmy – kabaretní a pěvecké výstupy doprovázené gramofonem/fonografem.

Film ničil ostatní zábavní

podniky, lidé se raději dívali na
artistu v biografu než ve
skutečnosti.
Kinematograf měl pověst levné
lidové zábavy – nenáročné děje,
akce, spektakulárnost…

Stálá kina nemohla vzniknout –

filmy se kupovaly, což bylo drahé
(až později se začaly půjčovat).
 1907 – 1914
• Stálá kina – ve Vídni už v roce 1903, u nás první
1907 v Brně.
• 1906 – zákon zakazující používání
nebezpečného (a levného) acetylenové světla =
kočovné kinematografy nemohly hrát tam,
kde nebyla zavedena elektřina = finanční
úpadek, nutnost usazovat se.
• 1908 – trend „uměleckých filmů“ (adaptace lit.
a div. předloh) = do kin přichází vyšší vrstvy.
• Začíná odborné školení promítačů (kurzy,
učebnice). Kino Lucerna – 36ti členný orchestr,
menší kina měly kvartety nebo pianistu.
• Vznik půjčoven filmů – nakoupily a pak
půjčovaly majitelům kin. Menší pořizovací ceny
filmů přinesly možnost usadit se na jednom
místě a častěji měnit program. Půjčovny buď
české nebo filiálky z cizích zemí.
• 1907 – Pathé Fréres také začíná půjčovat –>
z kinematografie se stal velkoobchod.

• foto: Biograf Viktora Ponrepa otevřený r. 1907.

 1911 – první český časopis o filmu. Po roce
zanikl, ostatní ještě dřív… nebyly určeny
veřejnosti, spíše hájily zájmy půjčoven, kinařů,
výroben – hlásné trouby těch, co je vydávali.

Čeští výrobci museli filmy prodávat, půjčovat by

jim nic nevyneslo – české filmy tak byly
paradoxně dražší než ty z cizích zemí
(které se půjčovaly) a nikdo je nechtěl. Navíc 2/3
kinařů byly německy orientovány…

foto: první Šumperské stálé kino z r. 1911.

• Nové filmy: výpravné fresky z Itálie a Ruska, psychologické a fantasy z Německa,

dobrodružné z Dánska.
• Česká kina neměla zájem o české hrané filmy – výrobny tak produkovaly jen krátké
aktuality.
• Bez odbytu nebyly peníze na lepší filmy -> úpadek českého filmu.
• Firmy vlastnili jednotlivci, často vznikaly kvůli výrobě jediného filmu.
• Banky odmítaly kinematografistům půjčovat, bály se nenávratnosti investic.
 1914 - 1918
• V polovině r. 1914 kvůli válce končí většina
českých výroben (museli narukovat).
• V celém světě se točí „umělecké filmy“ –
adaptace klasik, divadelní herci, okázalé
kostýmy a kulisy
– lákadlo pro „vyšší společnost“.
• První úspěšný český filmař – Antonín Fencl
– do konce války natočil 5 hraných filmů,
Pražští Adamité (1917) dokonce zakoupen
vídeňskou půjčovnou (jako první český vůbec).
• Centrem však stále Vídeň – pražští kinaři
si mohou půjčovat jen filmy, jež nebyly „hity“.
• Se začátkem války zastaven dovoz z Anglie,
Francie a Ruska, o rok poté i z Itálie (byla
neutrální). Vliv získaly Dánské a obecně
propagandistické filmy (Sen záložníka aj.).

• foto: Antonín Fencl.

• Kolem r. 1916 90% filmů na trhu německo-
rakouských, ale v kinech se hrály dánské,
americké a italské. V prosinci zákaz dovážet
do R-U a Německa jakékoli zahraniční filmy (obava z
podvratných filmů a z vzrůstajícího vlivu filmů
dánských). Řešení – dánské firmy zakládaly na území
R-U a Německa filiálky, takže filmy byly pak „jakoby
německé“ -> 1917 zákaz zrušen
pro neefektivitu.
• V českých zemích rozkol – vznikají Zemské svazy na
Moravě, Slezsku, v Čechách… vzájemně se napadají
buď za pro-českost nebo pro-rakouskost.
• „Dávky ze zábavy“ – způsob, jak stát bohatnul
na výnosu z projekcí. Až 25% tržby + obecní dávky ze
zábavy – v libovolné výši (šly přímo
do obecních kas).
• Ke konci války uváděla česká kina demonstrativně
filmy z nepřátelských zemí…

• foto: jedna z prvních mezinárodních „stars“ – dánská

herečka Asta Nielsen.
 1918 - 1924
• Po založení Československé republiky
zatlačil A. Fencl na filmové výrobce,
kteří se následně spojili ve spol.
Československý film.
Ten se však brzy rozpadl a do zániku
republiky se pro osobní spory
a neochotu kompromisu žádný
společný svaz filmařů neustanovil.

• Staré zákony byly ponechány –

podnikání stále závislé na licencích,
které mohl úředník kdykoli bez udání
důvodu odvolat (ve zbytku Evropy –
svobodné podnikání bez licencí).
 Spor o kina
• Po stávkách za zvyšování platů (1919 – 1920) vyhrožovala Kino-unie vyvlastněním,
poté se rozpadla.

• Tři možné scénáře:

– A) Socializace: předat kina dobročinným / sokolským spolkům.
– B) Vyvlastnění: kontrola státu.
– C) Svobodná živnost: bez licencí.

• Kinaři se bránili všem třem možnostem s argumenty:

– Socializace: kino potřebuje podnikatelského ducha.
– Vyvlastnění: film je ještě v plenkách a potřebuje najít sám sebe ve volném trhu.
– Svobodná živnost: silná zahraniční konkurence by domácí průmysl zlikvidovala.

• Na kina si dělala nárok i ministerstva školství (kvůli osvětě a tříbení společenského vkusu),
financí a obchodu (dohled nad dovozem a vývozem), sociální péče (otázka válečných
invalidů).
 Výsledek debat
• 1919 – stát pozastavil vydávání nových licencí i prodlužování stávajících. Kinaři mysleli,
že se schyluje k novému zákonu, a proto neprotestovali.
• 1920 – vyvlastnění kin - předání sociálním, humánním, sportovním a kulturním
spolkům. Stát argumentoval pokleslým programem ve většině kin – snaha o „zkulturnění“...
• Mnoho nových majitelů nebylo na vedení kina připraveno, neměli vybavení a zkušenosti.
• 1921 – praxe propachtování = noví majitelé ponechali starým provozovací živnost
za podíl ze zisku. Zkulturnění programu
se tak minulo účinkem.

foto vlevo:
Miroslav Tyrš,
iniciátor Sokola

foto vpravo:
propagační plakát
Sokola
 Poválečná situace
• I po skončení války závislost na R-U a Německu kvůli technice, surovinám a filmům.
• 1919 – A. Fencl navázal skrze své výrobny kontakty s Pathé ve Francii. S USA dohoda téměř
nemožná – nízký kurs valuty, zaplatil se daly jen staré předválečné filmy – i přesto u nás
propukla horečka amerikánství. Už r. 1923 u nás převážily filmy z USA na německými.
• Taktika reexportu – nákup filmu v jedné zemi a dražší prodej do jiné (především Fenclovy
společnosti American Film Corp. a Biografia) – kvůli valutové katastrofě v okolních státech
však brzy skončila.
Ekonomická krize, spory uvnitř státních
filmových sdružení, zakládání alternativních
svazů…
Prudký nárůst půjčoven – zvyšovaly ceny
kvůli konkurenci a kina se finančně hroutila.
Po tlaku kinařů opak – půjčovny zlevňovaly
a poté zanikaly. Nejlepší postavení měly
filiálky z cizích zemí – nemusely platit daně.
V kinech asi jen 3% českých filmů,
nadbytečný dovoz i přes regulaci státem.

foto: ateliér spol. Pathé.

 Čs. filmové výrobny
• Fenclova Pragafilm brzy zanikla a vyvolala tak u bank strach půjčovat filmařům.
• Wetebfilm napodoboval zahraniční filmy: běžná praxe – příběhy se odehrával
v cizokrajně vyhlížejícím prostředí a herci i celé štáby si dávali cizokrajně znějící jména,
aby dezorientovali diváka a donutili ho myslet si, že sleduje zahraniční film. Poté,
když s překvapením zjistili, že šlo o český film, měli dojít k poznání, že český film
se vyrovná zahraničnímu.
• Bratři Deglové vyrobili dva kvalitní filmy – Stavitel chrámu a O děvčicu, pro publikum však
příliš předběhly dobu. Přeorientovali se na zpravodajské a přírodní filmy, které vyváželi do
Evropy.
• Pojafilm neměl ateliér – i vnitřní scény točil v exteriérech. Akční filmy – měly úspěch.
• 1920 – založena A.B. (spojení American Film Company a Biografia – dodnes fungující
jako A. B. Barrandov). Většina výroben přenesla svou výrobu do ateliéru A. B. (původně
opuštěný pavilon pivovaru ve Vinohradech).

Doba natáčení běžného filmu: 2 – 3 dny + 2 dny na zbourání kulis. 15 dní u pozoruhodných
filmů. Scény točeny většinou napoprvé (materiál a pronájem byly drahé).
• Točily se i státotvorné, propagační filmy – to, co si kdo zaplatil.
• 40% kin bylo německých, diskriminace československých výrobců.
 1925 - 1929
• V roce 1925 přišlo oživení hospodářství a obnovený zájem o československý film kvůli
stereotypním americkým a německým filmům a zájmu o domácí tematiku.
• Zvučnější filmy: Kreutzerova sonáta (G. Machatý), Velbloud uchem jehly (K. Lamač –
Hugo Haas), Květ ze Šumavy (Lamač) – úspěch v Německu, odešel tam a s Anny Ondrákovou
zakládají firmu Ondra-Lamač-Film, která vyprodukovala několik úspěšných filmů
(Příchozí z temnot, Otrávené světlo).

G. Machatý vytvořil dva

umělecké filmy (oproti tehdejšímu
levnému a nekvalitnímu
mainstreamu) Erotikon a Extasi
(oteřená sexualita, erotika – nevídané
porušení tabu).
Po Extasi odešel do Hollywoodu,
kde točil druhořadé neosobní filmy.

foto: záběr z filmu Dobrý tramp

Bernášek.
• Sociální filmy o chudých: Batalión (o advokátu chudáků a zločinců)
nebo Tonka Šibenice (o prostitutce, která nechce zlomit srdci svému milému
a kterou pohrdají i ostatní prostitutky…).
• Koprodukce: po Lamačově příkladu. Filmy byly řemeslně zručnější a mohly se vyvážet
do zahraničí.
• „Exportní“ druh filmů – produkovány výhradně pro export. Např. film Co les vypravuje –
v Československu film uváděn jako drama ze šumavských hvozdů, v Rakousku zase jako
drama ze života alpských horalů.
• fotografie: záběry z filmů Extase (vlevo) a Tonka Šibenice (vpravo).
• Drtivá většina filmů ojedinělé počiny režisérů, žádné výrobní
programy…
• Na Slovensku se vyrábělo jen do 30. let, po nástupu zvukového filmu téměř vůbec.
• Po výzvě Ministerstva školství a osvěty začaly vycházet recenze (stále neobratné).
První pravidelné recenze – Rudé právo. Časopisy většinou hájily zájmy vydavatelů.
• 1926 – nový ateliér Kavalírka na Smíchově. Postaven na popud Lamače, Ondrákové
a T. Pištěka. Alternativní – levnější. Mezi lety 1928-29 zde natočena většina produkce,
poté ateliér shořel a nebyl obnoven.
• Situace výrobců – pokud nevlastnili i půjčovnu, většinou nic nevydělali.
Druhá polovina 20. let – filmy
financovány půjčovnami – lepší odbyt,
větší zisk, více možností.
Záplava amerických filmů – evropské
země omezovaly jejich dovoz. V r. 1927
konference v Ženevě – doporučení
neomezovat dovoz filmů. ČS podepsalo,
takže nemohlo zavést omezení. Jen
nařízení hrát aspoň 5 českých filmů
ročně.
Cenzura zakazovala násilné
a socialistické filmy.
foto: Karel Lamač při natáčení
 30. léta a nástup
zvukového filmu
• Podnikatelé i kritika byli ke zvukovému filmu kritičtí, ten se však záhy stal módním.
• Začátek sezóny 1929 – již 8 pražských kin mělo zvuk, 7 z nich aparaturu od Western Electric.
• Zpočátku technické komplikace – německé filmy se nedaly hrát na amerických aparaturách
a naopak.
• Konec r. 1929 – asi 40 kin v republice má vybavení pro zvukové filmy – stále to je však
jen zlomek kin. Celá Evropa se skepsí vyčkávala, zda se zvukový film nepřežene jako
módní vlna.
• Lidé z měst začali preferovat zvukové filmy – ty se v kinech hrály až několik týdnů
(němé pár dnů).
• Čtyři druhy raných zvukových filmů:
– A) Fonofilm – synchronní hudba.
– B) Částečný fonofilm – hudební vložky.
– C) Film se zvukovými efekty.
– D) „Mluvící film“ – částečně nebo tzv. „100% mluvící film“ (tzv. talkies).
• Vlna anglicky mluvených filmů vzbudila v Evropě zájem o vlastní zvukové filmy.
Československo nemělo finanční prostředky, tak zavedlo praxi podtitulků.
 „Mírová“ dohoda v Paříži
• Čtyři největší dodavatelé zvukových aparatur na světě si v roce 1930 rozdělili sféru vlivu –
ČS se dostalo do područí Tobis Klangfilm.
• Tobis podal žalobu na kinaře, kteří promítali s jinou než jejich aparaturou. Ústřední svaz
majitelů kin nabídl, že zaplatí poplatek a aparatury si nechají – Tobis k tomu připojil
podmínku, že musí koupit dalších 300 jejich aparatur. Navíc nutil domácí prodejce,
aby mu platili licenční poplatky – udělování licencí zdržoval a tak kinaři raději kupovali dražší
aparatury než aby čekali.
• První český původně mluvený film (tzn. ne dodatečně ozvučený) – Když stromy lkají (19.
10. 1930) – natočil ho Němec, který za války pracoval v německém kině, ale divákům
to bylo jedno – hlavně když slyšeli češtinu.
• Se zvukovým filmem nové hvězdy – např. Vlasta Burian, který v němém filmu zapadl.
 Národnostní otázka
• Zavedení zvukových filmů – národnostní otázka.
V období protiněmeckých protestů (září 1930)
odmítali někteří kinaři hrát německé filmy. Ti, kteří
je promítali, se museli potýkat s vandalstvím a útoky
rozzuřených vlastenců. Např. i primátor Prahy
zakázal promítání německých filmů.
• V květnu 1930 přechází na zvuk i ateliér A. B. –
a to bez pomoci státu či externích investorů.
Nutnost vybudování nového ateliéru (nedostatečná
protipožární ochrana) – 1933 hotov. Do roku 1938
natočeno 180 filmů – naprostá zaměstnanost,
uvažovalo se o postavení třetího ateliéru…
• 1933 vzniká další alternativní ateliér Host v Hostivaři
– ale spory s Tobis Klangfilm ohledně aparatury
(spekulace, že incident vyvolala A. B., aby donutila
Host používat jejich laboratoře vybavené Tobis
aparaturou). Kvůli následným sporům a vzniklým
dluhům uzavřen.
• foto: Anny Ondráková, která s Karlem Lamačem založila
v Německu úspěšnou filmovou výrobnu Ondra-Lamač-Film.
 Slovanský Hollywood
• Plány na vytvoření „Slovanského Hollywoodu“ – Poláci, Jugoslávci, Maďaři, Rusové a Češi…
uvažovalo se o zrušení omezení dovozu filmů pro Polsko, ti nám na oplátku chtěli snížit daně
na dovezené filmy… ale pak se jim naše filmy nelíbily a daně šly opět vzhůru. Polsko navíc
krátce nato uzavřelo pakt o neútočení s Německem a nemohlo se paktovat s otevřeně
protiněmeckou zemí.
• 11. 11. 1931 – zavedeno povolovací řízení („kontingent“) – z každého dovezeného metru
materiálu se platila daň (v řádu haléřů), za dovezený film pak 15 000 korun – vyplácelo se
domácím filmařům. Když domácí výrobce udělal slušný film, dostal buď peníze (asi 100 000
korun) nebo mohl bez daně dovézt 7 filmů.
-> praxe kontingentních filmů –
filmaři vyrobili jeden český film
(zpravidla co nejlevnější
a nejrychleji) a dovezli
7 levných braků, které zaplatily
náklady na český a ještě
vydělaly. Zkvalitnění produkce
se tak opět nepovedlo.

foto: V. Burian ve filmu Hrdinný

kapirán Korkorán.
 Kontingenty
• Američané kvůli kontingentu bojkotovali ČS trh – toho využili Němci, vyráběli české filmy, aby
převzali jejich místo.
• Po nástupu Hitlera k nám proudily ideologické filmy – proti kontingentu se postavili nejprve
novináři, pak ministerstva a nakonec i dovozní komise. Američtí zástupci však byli uraženi
a odmítli jednat o zrušení kontingentu a obnovení dodávek filmů.
• Až v listopadu 1934 kontingent nahrazen tzv. „registračním systémem“ – dovozní poplatek 20
000 za film, vyplácení podpory podle úrovně filmu. Úroveň posuzoval Filmový poradní sbor.

foto: Voskovec a Werich ve filmu

Pudr a Benzín.
 Doba před okupací
• Prudký nárůst tvorby – v r. 1932 34 filmů (mj. filmy s Voskovcem a Werichem Pudr a benzín a
Peníze nebo život), v r. 1933 natočeno 44 filmů.
• Stále převládají spíše frašky. Vstup osobností z jiných branží – např. Vančura a jeho
Na sluneční straně – propadák, řemeslně nezručné – vyvolalo nedůvěru k pronikání
ne-filmařů do průmyslu.
• Impresionistický film Řeka, sociální dramata, série komedií od tvůrců M. Frič – H. Haas
(Ať žije nebožtík, Mazlíček, Poslední muž…), detektivní žánr – Záhada modrého pokoje,
Vražda v Ostrovní ulici.
• 1936 celosvětově úspěšný film Jánošík (M. Frič).
• FAB (filmové ateliéry Baťa) stále tvoří reklamní, školní i dokumentární filmy. V reklamě
na pneumatiky Baťa z roku 1935 si zahrál i Vlasta Burian (hrál sám sebe a doporučoval zboží).
• 1937 protihitlerovské filmy Bílá nemoc, Svět patří nám, Filosofská historie
(studenti bouřící se proti Metternichovi – paralela). Téměř polovina vyrobených filmů
podle vlastních námětů – vliv měl Filmový poradní sbor (osvícená instituce).
 Závěr a zdroje
Zdroje:
• Československá
kinematografie si
ŠTÁBLA, Zdeněk:
za Rakouska-Uherska
Data a fakta z dějin
ani během první
čs. kinematografie
republiky nedokázala
1896-1945.
vybudovat pozici
filmové velmoci, ačkoli
KLIMEŠ, Ivan (2002):
měla lepší startovní
Kinematograf, rakouský
podmínky než např.
stát a české země.
Dánsko, které až
do 2. světové války
KLIMEŠ, Ivan (1997):
platilo za jednoho
Stát a filmová výroba
z nejkvalitnějších
ve dvacátých letech.
filmových výrobců.
Po krátkém rozvoji byl náš filmový průmysl téměř zničen díky HANDL, Zbyněk (1992):
německé okupaci, během které přežívala kinematografie Filmová akciová
na filmech zasazených do historie a fantazie (ve snaze vyhnout společnost AB ve
se současné zdrcující společenské skutečnosti) nebo filmech dvacátých letech.
propagandistických.