Professional Documents
Culture Documents
Polska Republika Prezentace
Polska Republika Prezentace
Polska Republika Prezentace
REPUBLIK
A
Anna Pęcak
Poloha, rozloha...
Polsko je stát ležící ve střední Evropě. Hraničí s Německem na západě,
s Českem a Slovenskem na jihu, s Běloruskem a Ukrajinou na východě
a s Litvou a Ruskem na severu. Žije zde asi 38 milionů lidí, což z něj
dělá 8. nejlidnatější stát Evropy. Rozlohu má 321 679km 2.
Hlavní město: Varšava (polsky Warszawa)
Počet obyvatel: 38 625 000
Rozloha: 312 685 km2
Hustota: 123,5 osob/km2
Úřední jazyk: polština
Hlavní řeky: Visla
Náboženství: katolíci (95%)
Národnostní složení: Poláci (98%), Němci, Ukrajinci
HISTORIE
Slovanské kmeny se do oblasti mezi Odrou a Vislou dostávají v 6.
století. Kmeny sídlící na jihu byly v 9. století součástí Velkomoravské
říše. Sjednocování všech polských kmenů však začalo až v 10. století.
Za zakladatele polského státu je považován kníže Mněšek z rodu
Piastovců. Za jeho vlády se mu podařilo sjednotit čtyři polské regiony
do jednotného státu. Roku 966 přijal křesťanství, čímž posílil svou
pozici ve vztahu ke svému sousedovi Svaté říši římské.
Největšího rozsahu dosáhl polský stát ve svých raných dějinách již na
počátku 11. století za vlády Boleslava I. Chrabrého (syn Mněška a
přemyslovny Doubravky). Svou expanzivní politikou si podrobil Lužici,
Moravu, Horní Uhry (Slovensko), Pomořansko a na čas i Čechy.
Svoupolitickou silou docílil zřízení arcibiskupství v Hnězdně roku
1000, čímž se Polsko stalo samostatnou církevní jednotkou a roku 1025
dokonce korunování polským králem. Po jeho smrti došlo k faktickému
rozpadu státu na drobná knížectví. Tento stav, až na krátké období
sjednocení za krále Kazimíra I. roku 1038, trval po několik dalších
staletích.
Po krátkou dobu na počátku 14. století bylo Polsko spojeno s českým
státem v personální unii. Ve 20. letech 14. století bylo Polsko králem
Vladislavem I. Lokýtkem po dlouhé době sjednoceno v jednotný stát
(bez Slezska, které se stalo součástí Zemí Koruny české). Roku 1386
byl položen základní kámen pro rozvoj Polska jako regionální velmoci.
Tehdy sňatkem litevského velkoknížete Vladislava II. Jagella a dědičky
polského království. Největšího mocenského rozmachu dosáhla tato
Polsko – litevská unie ve východní Evropě v 15. a 16. století, kdy byly
připojeny Livonsko a kurlandské knížectví. Vymřením dynastie
Jagellonců roku 1572 skončila i zlatá éra polského státu. Faktickou moc
v zemi získala šlechta (Polsko se stalo stavovskou monarchií) a do
vnitropolských záležitostí často zasahovali okolní státy.
17. století se pro Polsko stalo obdobím úpadku a pozvolného rozkladu. Země trpěla
neustálými válkami se Švédskem. To roku 1665 Polsko dobylo. Polsko v té době
ztratilo ve prospěch Ruska Livonsko a Ukrajinu a Prusko se vymanilo z polského
vlivu. Ještě zdrcující však bylo pro Polsko století následující. Ani v 18. století
neustávaly vnitřní boje polské šlechty, čehož využívaly sousední státy (Prusko,
Rusko a Rakousko). Načež právě tyto státy si roku 1772 mezi sebe při tzv. Prvním
dělení Polska rozdělili cca. 30 % polského území. Tento akt byl však pouze počátkem
konce polské státnosti na dalších více jak sto let. Již roku 1793 došlo ke Druhému
dělení Polska mezi Rusko a Prusko. Proti tomuto stavu, kdy díky ztrátě velké části
hospodářské základny nebylo Polsko prakticky životaschopné, vypuklo roku 1794
povstání vedené Tadeuszem Kościuskem. I přes počáteční úspěchy však bylo
poraženo a roku 1795 na základě Třetího dělení Polska mezi Rusko, Prusko a
Rakousko přestal polský stát existovat. Roku 1807 Napoleon I. zřídil varšavské
knížectví, které se roku 1809 rozšířilo i na jih do oblastí, která po třetím dělení Polska
získalo Rakousko. Na Vídeňském kongresu (1815) byla mimo jiné dohodnuta
přeměna knížectví na království (kongresové Polsko, „kongresovka“), které bylo
spojeno s Ruskem v personální unii. Rusko provádělo až do roku 1918, kdy opětovně
vznikl polský stát, záměrnou rusifikaci polského území.
Po skončení První světové války byla vyhlášena Polská republika. Roku
1919 byla k Polsku připojena jihozápadní část Litvy (i s Vilniusem) a
východní Halič. Ve 20. letech Polsko vedlo boje např. s
Československem o získání Těšínska (větší část na základě mírové
smlouvy získalo) a se sovětským Ruskem o Ukrajinu a Bělorusko.
Rižským mírem Polsko získalo severozápadní část Ukrajiny a
Bělorusko. Na úkor Německa získalo Polsko oblast západního Pruska a
Poznaně. Horní Slezsko na základě plebiscitu roku 1921 rozděleno mezi
Německo a Polsko.
Existence polského státu však netrvala dlouho. Ačkoliv po
Mnichovském diktátu zabralo Polsko část severního Slovenska,
nedlouho poté polský stát opět zanikl. 1. září 1939 vpadly do Polska
německá a 17. září i sovětská vojska. Obě mocnosti si polské území
rozdělily na základě tzv. Molotov – Riebentropova paktu. Nedlouho
poté 30. září byla v Paříži vytvořena polská exilová vláda, která měla
pokračovat v kontinuitě polské státnosti. Po skončení Druhé světové
války byl polský stát znovu obnoven. Hranice Polska však byly zcela
změněny. Polské území bylo posunuto na úkor Německa směrem na
západ, kde se novou hranicí staly řeky Nisa a Odra.
V poválečném Polsku se k moci dostali komunisté a země se stala
jedním ze satelitů Sovětského svazu. Vstoupila do Varšavské smlouvy i
RVHP. Roku 1956 se do čela země dostal Wladyslaw Gomulka, se
kterým přišly i demokratizační procesy. To vyvolalo nevoli u „velké
bratra“ a Gomulka musel z velké části svých záměrů ustoupit. Roku
1970 díky špatné hospodářské situaci byl Gomulka odvolán. Roku 1980
vzniklo v polském Gdaňsku první nezávislé odborové hnutí v
sovětském bloku – Solidarita vedená Lechem Walesou. Protestní akce
jejích příznivců byly téhož roku na příkaz generálního tajemníka
generála Wojciecha Jaruzelského krvavě potlačeny. Roku 1989
komunistický režim v Polsku definitivně padl a země nastoupila cestu
tržnímu hospodářství, demokracii a integraci se „západním světem“.
POLITIKA
Polská republika (zkratkou PR) je zastupitelskou demokracií, parlamentní republikou
s vícestranickým systémem, kde občané volí přímo
• Wawel – Krakow
• Wieliczka – solné doly – u Krakowa
• Osvětim – koncentrační tábor – město Osvětim
• Majdanek – Lublim